Syn.: Festuca anceps Kit., Festuca colorata Schur, Festuca ganeschinii Drobow, Festuca glaberrima Schur, Festuca megaphylla Schur, Festuca ovina subsp. sulcata (Hack.) Hack., Festuca ovina var. sulcata Hack., Festuca pallens subsp. colorata (Schur) Breistr., Festuca recognita Reverd., Festuca saxatilis Schur, Festuca ×spicata Nyár., Festuca stricta subsp. sulcata (Hack.) Patzke ex Joch. Müll., Festuca sulcata (Hack.) Beck, Festuca sulcatifrons A. Nyár., Festuca supinoides A. Nyár., nom. inval., Festuca valesiaca subsp. saxatilis (Schur) E. B. Alexeev, Festuca valesiaca subsp. sulcata (Hack.) Asch. et Graebn., Festuca valesiaca subsp. sulcata (Hack.) Schinz et R. Keller
Česká jména: kostřava žlábkovitá (Kubát 2002)
Slovenská jména: kostrava žliabkatá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Druh roste ve střední a východní Evropě, od Německa, Švýcarska a severní Itálie, na jih dosahuje na Balkán a do Ázerbajdžánu, na východ zasahuje až do Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Údaje z Francie, Španělska a severní Afriky se zřejmě týkají příbuzných druhů. V ČR i na Slovensku v teplejších oblastech a ve středních polohách je roztroušená, místy hojná, místy, např. v Bílých Karpatech, patří k hlavním druhům teplomilné travinobylinné vegetace.
Ekologie: Roste převážně v suchých stepních trávnících, v širokých nivách na dolních tocích řek v teplých oblastech (např. na jižní Moravě) i na periodicky zaplavovaných, později však velmi vysýchavých loukách. Preferuje těžší, hlubší, minerálními živinami dobře zásobené půdy, nejčastěji na vápencích nebo na spraších, řidčeji roste i na písčinách.
Popis: Vytrvalá trsnatá zelená až žlutozelená tráva, tvoří výhradně vnitropochevní výběžky; stébla jsou přímá, 20–50 cm vysoká, víceméně hladká. Přízemní listy jsou štětinovitě svinuté, neojíněné, na vnitřní straně s 3–5 žebry, na průřezu mají oválný tvar s charakteristickým žlábkem po stranách, s přerušovaným sklerenchymatickým kruhem a 5–7 cévními svazky; pochvy jsou tuhé, slámově žluté; lodyžní listy jsou svinuté, na průřezu stejné jako listy přízemní, jazýček je velmi krátký. Květenství je rozkladitá jednostranná lata 6–10 cm dlouhá, lysá, dolní větévky jsou poměrně krátké; klásky jsou 3–5květé, (5,8–)6,3–8,5 mm dlouhé, zelené; plevy jsou nestejné; pluchy jsou osinaté, na okrajích a v horní části povětšinou i na ploše chlupaté.
Záměny: Kostřava žlábkovitá patří mezi typické trsnaté druhy, které postrádají plazivé vněpochevní výběžky. Okruh kostřavy sivé (Festuca pallens) se liší nápadně sivými drátovitými listy, druhy z okruhu kostřavy ovčí (Festuca ovina) se vyznačují nepřerušenou sklerenchymatickou pochvou. Nejblíže příbuzné jsou druhy kostřava walliská (Festuca valesiaca) a kostřava nepravá (Festuca pulchra), které stejně jako tento druh vytvářejí na bocích listů podélný žlábek: je patrný zvláště za sucha, kdy se v místech, kde je přerušený sklerenchymatický prstenec, parenchym pletiva listové čepele zbortí. Oba jmenované druhy jsou šedozelené až sivě ojíněné, mají drobnější klásky, zpravidla s lysými pluchami, kostřava walliská je navíc na stéblech pod květenstvím nápadně drsná a alespoň na kolénkách výrazně ojíněná. Velmi podobná je ještě kostřava drsnolistá (Festuca trachyphylla), která má poměrně silné, tuhé, často modrozelené listy na průřezu tvaru V nebo Y a nepravidelně přerušovaný sklerenchym s 5–9(–13) cévními svazky.
Fotografovali Vít Grulich, dne 21. 6. 2012 (Česko, Morava, Komořany, PR Stepní stráň u Komořan); Jan Prančl, dne 18. 5. 2011 (Čechy, Průhonice).