Čeleď: Haloragaceae R. Br. – zrnulovité
Rozšíření: Druh téměř s celosvětovým rozšířením, s výjimkou aridních oblastí. Původní v Evropě, Asii, severní Africe. Zdomácnělý v Makaronésii (Kanárské ostrovy), v Severní Americe (USA, Kanada), v tropické části Jižní Ameriky, v Austrálii, Oceánii, tropické a jižní Africe. V ČR se vyskytuje roztroušeně, místy i hojně, od nížin do podhůří.
Ekologie: Roste v pomalu tekoucích i stojatých vodách, ve hloubkách 0,2–5 m. Objevuje se hlavně v rybnících, tůních, mrtvých ramenech, zatopených lomech, pískovnách, přehradách, na dolních tocích řek, v melioračních kanálech apod. Nejčastěji na bahnitých substrátech, ale i na písčitých či rašelinných. Toleruje jak velmi nízkou teplotu a pravidelné zamrznutí vody v zimě (např. v chladných oblastech Kanady), tak prohřáté mělké zátoky (např. Florida). V ČR se vyskytuje ve společenstvech makrofyt svazů Potamion lucentis, Batrachion fluitantis, Nymphaeion albae, v as. Myriophyllo-Nupharetum.
V eutrofních vodách vytváří často husté porosty, při přemnožení se stává velmi obtížným plevelem. K jeho potlačení se nasazují býložravé ryby (např. amur), provádí se zimování rybníků, aplikují se také herbicidy. Přirozeným „škůdcem“ stolístku je drobný motýl vílenka bílá (Acentria ephemerella). Larvy tohoto druhu požírají vnitřní část stonků, které následně odumírají. Vílenka bílá se uplatňuje v některých státech Kanady a USA jako prostředek biologické obrany v místech, kde se husté porosty stolístku stávají neprostupné pro býložravé ryby.
Popis: Vytrvalá sladkovodní rostlina s plazivým kořenujícím oddenkem. Lodyha 0,2–3 m dlouhá (v tropických oblastech dorůstá až do 6 m), větvená, v tekoucích vodách často načervenalá. Zimní pupeny (hibernakule) chybí (na rozdíl od Myriophyllum verticillatum). Listy jsou ponořené, peřenosečné s 13–38 listovými úkrojky, širokými 0,1–0,3 mm nejčastěji ve 4četných přeslenech, (vz. v 3 i 5četných). Květenství tvoří mnohokvěté klasy, 4–16 cm dlouhé, jsou vynořené nad vodní hladinou. Květy v 4četných přeslenech. Listeny nejspodnějších květů jsou peřenoklané nebo nepravidelně zubaté, zhruba stejně dlouhé nebo delší než květy. Listeny prostředních a horních květů jsou eliptické nebo obvejčité, celokrajné, kratší než květy. Listence s hnědočerveným zubatým okrajem. Samičí květy vyrůstají ve 3–4 nejspodnějších přeslenech. Květní obaly chybějí, semeník 4pouzdrý, blizny bílé až hnědavé. Samčí květy jsou v horních přeslenech. Kališní cípy 4, trojúhelníkovité, korunní lístky 4, lžičkovitě prohnuté, asi 2,5 mm dlouhé, jasně červené. Tyčinky žlutozelené. Uprostřed klasu bývá také několik oboupohlavních květů. Plody 2–3 mm, kulovitého tvaru se 4 rýhami, bradavčité. Rozpadají se na 4 samostatné plůdky. Kvete od června do září. Rozmnožuje se generativně i vegetativně.
Fotografováno ve dnech 14. 9. 2007 a 11. 6. 2008 (severní zátoka Máchova jezera).