Česká jména: topol bílý (Veleslavín 1598), topol bílý, linda (Kubát 2002)
Čeleď: Salicaceae Mirbel – vrbovité
Rozšíření: Střední, jižní a východní Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, dále z Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj. Zavlečen do Makaronésie, Austrálie, na Nový Zéland, v některých oblastech se šíří invazivně (např. Kanárské ostrovy). V České republice hojně rozšířený zejména v nížinách.
Ekologie: Roste v lužních lesích, pobřežních křovinách a na říčních náplavech. Sekundárně pak v lomech, pískovnách, cihelnách, na náspech a na dalších místech s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou (Salix alba) a topolem černým (Populus nigra). Světlomilná dřevina, pouze mladí jedinci snášejí slabší zástin. Velmi dobře snáší změny vodního režimu a je také odolný k dlouhotrvajícím záplavám. Nemá příliš velké nároky na půdu, ovšem největších rozměrů dosahuje a nejlépe se mu daří na písčitohlinitých živných náplavech. Z našich dřevin je jedním z nejodolnějších k zasolení. Kvete v březnu a v dubnu před olistěním a každoročně bohatě plodí.
Popis: Strom dorůstající 20–35 m výšky, na suchých stanovištích pak pouze keř. Kořenový systém je všestraně rozvinutý. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a bělošedou až zelenošedou borku, která je ve stáří tmavě šedá až černavá a hrubě rozpukaná. Letorosty jsou oblé, bělošedě plstnaté, vejcovité pupeny jsou také plstnaté. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu pak plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech a výmladcích jsou 3–5 laločné, 4–12 cm dlouhé a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, 3–6 cm dlouhé, hrubě zubaté a na rubu tence plstnaté. Řapík je polooblý, 3–5 cm dlouhý a také plstnatý. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené, s rezavými listeny a dvěma červenými čnělkami a žlutými bliznami. Samčí jehnědy jsou o něco větší, 3–7 cm dlouhé, šedé s červenými prašníky. Plody v 5–10 cm dlouhých jehnědách jsou kuželovitě vejcovité, 0,3–0,5 cm dlouhé, s velkým počtem ochmýřených semen.
Využití: V sadovnictví se objevuje v několika kultivarech, z nichž nejznámější je ´Pyramidalis´ s kuželovitou korunou. Kůra z mladých větví obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocnění močového měchýře.
Fotografováno ve dnech 8. 7. 2010 (Česko, Morava, Kroměříž, Podzámecká zahrada) a 23. 7. 2010 (Morava, Zlín – Mladcová).