Chráněné území se nachází na severozápadním okraji obce Veská (okres Pardubice – mapa), na okraji lesního komplexu zvaného Bělobranská dubina. Tvoří ho dnes již jen pozůstatek 0,5 km dlouhého písečného přesypu, který byl orientován ve směru severoseverozápad až jihojihovýchod. Byl považován za nejvyšší a nejtypičtější příčný přesyp v Čechách. Většina přesypu byla odtěžena a dnešní přesyp je umělým útvarem orientovaným ve směru západ – východ.
Čechy
Pláničský rybník – přírodní rezervace
Přírodní rezervace Pláničský rybník se nachází v okrese Český Krumlov, asi 3,5 km od obce Černá v Pošumaví. Rezervace je tvořena jednou loukou a dvěma rybníky, z nichž ten větší se nazývá Pláničský (nebo také Velký Kozí) a menší je Malý Kozí rybník.
Plzeňská pahorkatina, Bolevecký rybník
Středověká soustava rybníků na severu Plzně se nalézá v nivě Boleveckého potoka a jeho drobných přítoků, avšak je silně závislá na dešťové vodě, ukládané nejen v samotných rybnících, ale také v písčitých půdách v okolí. Když kolem roku 2014 začalo vleklé sucho, zprvu se neprojevilo nijak výrazně, voda stále měla odkud přitékat, ale v roce 2020, kdy jsme stále četli zprávy, že sucho bylo zažehnáno, na Ostende ustoupil břeh Velkého Boleveckého rybníku o další metr, z kdysi zatopeného ostrůvku je již pořádný ostrov a Malý Bolevec se ztrácí před očima. O ústupu sucha nemůže být ani řeči.
Plzeňská pahorkatina, Hůrky – přírodní rezervace
Na Úněšovsku (okres Plzeň-sever) se nacházejí zajímavé mokřady související s příčnou geologickou poruchou, podél níž vzlíná voda na povrch. Vytvořily se zde rašeliniště, slatiniště a mokřadní olšiny s výskytem vzácných druhů rostlin. Nejhodnotnější část je chráněna od roku 1955, po rozšíření má přírodní rezervace Hůrky výměru 26,5 ha se zhruba stejně velkým ochranným pásmem.
Plzeňská pahorkatina, Kamenný rybník – přírodní rezervace
Ať už si o globálním oteplování myslíme cokoli, zůstává skutečností, že přibývá horkých dní, a to i v našich krajích, kde na podobné krajnosti nejsme jaksi zvyklí. S nárůstem počtu tropických dní se zvláště v létě stává velkou svízelí nedostatek srážek a zvýšený výpar, pročež zadržování vody v krajině se stává naprostou nutností. Typicky člověčí způsob řešení je vybudování přehrad či rybníků na místě mokřadů a meandrujících vodních toků. Lidé odjakživa mokřady vysušovali, připomeňme, že na bývalé bažině stojí italské Benátky, ruský Petrohrad, Versailleský zámek ve Francii a zčásti též Lednicko-valtický areál u nás, ovšem podobných příkladů najdeme všude bezpočet. Teprve nedávno lidé začali mokřady také chránit, neboť uznali, že mokřady jsou třeba a že jejich způsob hospodaření s vodou je nejšetrnější. To v plné míře platí nejen o suchu, ale také o nadměrných srážkách, neboť mokřad je vstřebá podstatně lépe než naše dokonalá, rádobypohodlná betonová města a naše dokonalé, vzorně narovnané vodní toky obroubené protipovodňovými hrázemi. Na severu Plzně se několik mokřadů nalézá a jeden z nich je chráněn jako přírodní rezervace Kamenný rybník.
Plzeňská pahorkatina, Petrovka – přírodní rezervace
Pro tentokrát si dovolím začít osobní vzpomínkou. Za dob panování jedné strany a vlády se komunistům přihodila taková trapná lapálie a sice soudruzi nebyli dostatečně bdělí a nechali si zamrznout zásoby uhlí. Byly vyhlášeny uhelné prázdniny, nechodilo se do školy, držely se černé hodinky, neboť elektrický proud se pouštěl jen někdy a několik dnů bylo vysílání televize ochuzeno o večerníček. Přesně do té doby, než začali kreslené pohádky pro české děti vysílat v západoněmecké televizi, jež se pohodlně dala sledovat i v takové Plzni. Dospělí jistě úpěli pod komunistickým jhem, já však na tyto dny vzpomínám rád a s obdivem, neboť otec místo večerníčku vytáhl starý diaprojektor (jestlipak, milé děti, víte, co je to takový diaprojektor?) a promítal na prostěradlo pohádky z diapozitivů, kde každý z obrázků byl doprovázen patřičným textem, jenž otec předčítal. Kouzlo těchto čtených pohádek doprovázených půvabně barevnými obrázky – vždyť televizi jsme tehdy měli černobílou, kde červené trenýrky vypadaly jako černé – nevyprchalo dodnes a vlastně nikdy nebylo překonáno. Jedna z pohádek se jmenovala Zvířátka a Petrovští a byla to ta na pásku, nikoli ta v ruličce. Kdoví proč mi zvláště utkvěla v paměti. Tato známá bajka snad původem z Brém stojí pravděpodobně za pojmenováním pseudokrasové jeskyně na severním okraji Plzně (katastrální území Bolevec), zvané Petrovská díra, neboť nejednou sloužila coby úkryt pro různé poberty. A právě tato díra je známou geologickou pamětihodností přírodní rezervace Petrovka, vyhlášené v roce 1988 na 30 ha.
Plzeňská pahorkatina, Rybníčky u Soběkur
U obce Soběkury na Přešticku (okres Plzeň-jih) jsou na Dnešickém potoce dva malé rybníky, dnes nejčastěji nazývané Zadní a Přední, s pěknými břehovými porosty a velkým množstvím ryb. Zadní rybník je významný přetrvávajícím výskytem vymírajícího druhu květeny ČR, úporem kuřičkovitým (Elatine alsinastrum). Ten zde rostl už v šedesátých letech 20. století a přetrval nejméně do roku 2017.
Plzeňská pahorkatina, Stará Úhlava – přírodní památka
Důvodem ochrany v přírodní památce Stará Úhlava (okres Klatovy) jsou slepá ramena řeky Úhlavy a na ně navázané mokřadní biotopy. Toto chráněné území se rozkládá na ploše 0,5 hektaru a bylo vyhlášeno 21. 4. 1988.
Poděbradské Polabí, Chotuc – přírodní památka
Polabina česká, tak požehnaná, tak hospodářsky a kulturně pokročilá, má svou zvláštní lidovou i přírodní charakteristiku. Na lidu vidíš blahobyt, bohaté statky, čilý obchod, četné dráhy a příroda jest vlídná, bujná, jakoby ani do Čech nepatřila. Kdo přijde na př. z jižních Čech, ani nepoznává tu rozmanitou a docela různou společnost rostlinnou, která pokrývá meze, pahorky a louky.
Poděbradské Polabí, Císařská Kuchyně
Na východ od vesnice s mnohoslibným názvem Císařská Kuchyně (část obce Čelákovice, okres Praha-východ) se nachází zachovalý zbytek lužního lesa (zvaného Netušil), s lesními tůněmi a loukami s cennými druhy rostlin (mapa). Z botanického hlediska je nejcennější louka na jihozápadním okraji lesa, význačná především bohatým výskytem vzácného hrachoru bahenního (Lathyrus palustris). Dosud se pestrostí rostlinných společenstev může řadit k nejbohatším v Polabí.
Poděbradské Polabí, Kersko, Slatinná louka u Velenky – národní přírodní památka
„Když Prodanou nevěstu poslouchám v Kersku z rádia nebo z televize, tak to ještě jde… protože když se téměř zalykám tou hudbou a zpěvem, tak vyběhnu do lesa a běžím k potůčku… a tam se nestydím plakat. (…) A Dvořák? To je to samé v modrém. Jeho kvarteta… to je mleté sklo, to také mohu poslouchat jen v Kersku, abych včas mohl utéci až tam k potůčku a ve tmě se rozplakat,“ napsal o svém vztahu k hudbě i Kersku mistr Bohumil Hrabal v knize Kličky na kapesníku. Kersko (osada u obce Hradištko nedaleko Nymburka) je pro většinu Čechů spojeno se životem a dílem Bohumila Hrabala zcela neopomenutelně. Téměř celý národ se zamiloval do zdejší hájenky, domků v lesích, mnozí znají Švarnou Tonku i Krásnou Pepínu, není snad našince, který by neviděl Menzelovy Slavnosti sněženek, které byly natočeny právě tady. Tak kam jste se to, pane Hrabale, utíkával vyplakat, který potůček viděl Vaše slzy?
Poděbradské Polabí, Kolínské tůně – přírodní památka
Severovýchodně od města Kolín a 1 km jihozápadně od obce Tři Dvory bylo v roce 1985 vyhlášeno na ploše 4,5 ha chráněné území Kolínské tůně. Chráněn je zbytek starého slepého ramene a několik menších tůní, které vznikly zazemňováním jižní části ramene. Ve východní části přírodní památky se nachází ještě jedna tůňka, která je pozůstatkem ještě jiného, staršího slepého ramene. Protože její břehy lemuje souvislý pás rákosin, není ve vegetační sezóně téměř vidět.
Poděbradské Polabí, Křížová hůra – evropsky významná lokalita Natura 2000
Přibližně stejně vzdálen od Starého Vestce a Bříství (okres Nymburk), obcí dnes nezvratně oddělených dálnicí, se vypíná asi 40 m nad okolní terén svědecký vrch různě nazývaný, nejčastěji Křížová hůra, jindy Břístevská hůra nebo Vršek u Vestce. Na vrcholu se nalézá zřícenina barokní kaple Povýšení sv. Kříže, ale místo je význačné především hojným výskytem jinak vzácného hořečku nahořklého (Gentianella amarella subsp. amarella) ve zbytcích starých sadů s teplomilnou květenou. Proto je území chráněno jako součást EVL Polabské hůry spolu s nedalekými Semickou a Přerovskou hůrou.
Poděbradské Polabí, květena okolí zaniklého rybníka Blato a blatských luk
Jen pár kilometrů severovýchodně od Poděbrad, pod památným vrškem Oškobrhem a mezi obcemi Pátek a Úmyslovice, se kdysi rozkládal největší rybník Čech. Jeho rozloha byla skutečně úctyhodná – odhaduje se, že v době největší slávy čítal 996 hektarů (připomeňme si, že kupříkladu Máchovo jezero má rozlohu 284 ha). A nazýval se Blato.
Poděbradské Polabí, Libický luh – národní přírodní rezervace
Poblíž ústí řeky Cidliny do Labe, jen kousek od dálnice Praha – Hradec Králové, se nalézá nejrozsáhlejší lužní les Čech. Leží na hranicích okresů Nymburk a Kolín, poblíž obcí Libice nad Cidlinou a Velký Osek. Celková výměra rezervace činí přes 410 hektarů a nachází se v nadmořské výšce od 187 do 190 m.