Rastlinstvo Tatranského národného parku 8.: lesné rastlinné spoločenstvá

Lesné rastlinné spoločenstvá
Lesné rastlinné spoločenstvá tvoria významnú a neodmysliteľnú súčasť prírodného prostredia Tatranského národného parku, pokrývajúce viac jako polovicu jeho rozlohy. Zároveň patria medzi spoločenstvá významne ovplyvnené dlhodobými ľudskými aktivitami, ktoré sa prejavili zväčša negatívne. Preto sa dnešné drevinové zloženie viac alebo menej výrazne odlišuje od pôvodného, ktoré sa v oblasti Tatier formovalo od skončenia ostatnej doby ľadovej a ustálilo sa v období subatlantika, asi pred 2000 rokmi. Zmeny sa prejavili predovšetkým v štruktúre lesných porastov. Pôvodné alebo pôvodným blízke lesné spoločenstvá sa zachovali iba ostrovčekovito na menej prístupných až neprístupných miestach, najmä v oblasti hornej hranice lesa a v pásme boja. Medzi lesné spoločenstvá radíme aj porasty kosodreviny v subalpínskom vegetačnom stupni.

Číst dál

Rusko, Solovky, Solovecká botanická zahrada

Solovecké ostrovy v Bílém moři jsou známé především jako místo nejstaršího tábora nucených prací, tzv. gulagu. Ten byl vytvořen z kláštera na Velkém Soloveckém ostrově, jehož začátky lze hledat v 15. století. Klášterní botanickou zahradu zde založil v roce 1822 archimandrita Makarius, proto je také v mapách toto místo označováno jako Makarievskaja pustyň. Protože vznikla zároveň i jako místo odpočinku představeného kláštera (archimandrita), byla zde postavena i jeho letní rezidence (1859–62) a kaple sv. Alexandra Něvského (1854).

Číst dál

Rusko, západ Velkého Kavkazu, širší okolí Krasnoj Poljany

Rusko, západ Velkého Kavkazu, širší okolí Krasnoj Poljany

Velký Kavkaz končí na západě dlouhým hlavním hřebenem táhnoucím se rovnoběžně se severovýchodním pobřežím Černého moře vzdáleným jen 20 až 40 kilometrů. Západní cíp Velkého Kavkazu na obou stranách hlavního hřebene patří politicky pod Krasnodarský kraj Ruské federace. Na východě, asi 30 kilometrů za pobřežním městem Soči, tvoří k jihu stékající řeka Psou a výše pak 3256 m vysoký masiv Agepsta státní hranici s Abcházií, resp. Gruzií a zároveň formální hranici mezi Evropou a Asií. Dále obě hranice společně pokračují na východ po hlavním kavkazském hřebeni v celé jeho délce kromě nejvýchodnějšího ázerbájdžánského konce. Přesněji řečeno, od východních pramenů paralelní a mohutnější ruské řeky Mzymta jsou dále na východ jižní svahy Velkého Kavkazu asijské, severní evropské a horské pásmo je tam již širší a členitější, s delšími postranními hřebeny.

Číst dál

Slovensko, Čenkovská step a lesostep – národní přírodní rezervace

Slovensko, Čenkovská step a lesostep – národní přírodní rezervace

Národní přírodní rezervaci Čenkovská step najdeme na jihu Slovenska, v katastru obce Mužla (okres Nové Zámky). Byla vyhlášena v roce 1951 a rozkládá se na ploše 3,57 hektaru. V roce 1965 byla v sousedství vyhlášena i rezervace Čenkovská lesostep s rozlohou 79,6 hektaru. Předmětem ochrany jsou zde stepní společenstva psamofytních rostlin a teplomilného hmyzu s nejsevernějším evropským a jediným slovenským výskytem chvojníku dvouklasého (Ephedra distachya). Lokalita je reliktem pleistocenních stepí z období sprašových fází.

Číst dál

Slovensko, Pľaša – národní přírodní rezervace

Slovensko, Pľaša – národní přírodní rezervace

Daleko na východě, u samých hranic s Ukrajinou a Polskem, se rozkládá jeden z nejméně navštěvovaných národních parků Slovenska, NP Poloniny. Jeho jádrem jsou Bukovské vrchy, které orograficky řadíme již k Východním Karpatům. Většina území je porostlá hlubokými bukovými lesy a to málo lidí, které zde žije, obývá několik dědin v nejníže položených kotlinách.

Číst dál

Slovensko, Strážovské vrchy, Strážov – národná prírodná rezervácia

Slovensko, Strážovské vrchy, Strážov

Strážov leží v centrálnej časti Strážovských vrchov a s nadmorskou výškou 1213 m je ich najvyšším bodom. Okrem pohľadov z okolitých, bližších aj vzdialenejších kopcov je dominantný najmä pri pohľade z juhu. Či už z diaľky z údolia riečky Nitrice, alebo z mierne modelovanej, slienitými horninami krížňanského príkrovu tvorenej krajiny v okolí Zliechova.

Číst dál

Slovensko, Vihorlat – pamiatka Svetového dedičstva UNESCO

Karpatské bukové pralesy Vihorlatu a slovensko-ukrajinského pomedzia sú od roku 2007 zaradené do zoznamu pamiatok Svetového dedičstva UNESCO (Primeval Beech Forests of the Carpathians). Ide o ojedinelý a vzácny prípad vertikálnej lesnej vegetačnej stupňovitosti so širokým zastúpením ukážok pralesov na relatívne malom území. Svojim významom sa tak časť Vihorlatu (Kyjovský prales) zaradila medzi také lokality sveta, ako sú pralesy ostrova Madeira, Bielovežský prales alebo Dunajská delta.

Číst dál