Syn.: Tulipa aucheriana Baker, Tulipa caucasica Lipsky, Tulipa lipskyi Grossh., nom. illeg., Tulipa pulchella Fenzl, Tulipa violacea Boiss. et Buhse
Čeleď: Liliaceae – liliovité
Rozšíření: Areál druhu je rozdělen na dvě samostatné skupiny lokalit. Západnější se nalézá v pohoří Taurus v Turecku, druhá se nachází v tureckém Kurdistánu na východě země, odkud přesahuje do severního Íránu a Ázerbájdžánu. Je to poměrně variabilní druh, u nějž je rozlišováno několik vnitrodruhových taxonů, snad nejznámější jsou Tulipa humilis var. pulchella nebo Tulipa humilis var. violacea.
Ekologie: Provází kamenité svahy na vápenci s trávníky nebo řídkými porosty jedlí nebo jalovců, často v blízkosti sněhových vyležisk.
Popis: Vytrvalá cibulnatá bylina, vysoká 7–18 cm; cibule má 1–3 cm v průměru a je chráněna světle hnědými lámavými šupinami s věnečkem chlupů na bázi a přitisklými chlupy na vrcholu. Na lodyze je 2–4(–5) listů, které jsou čárkovitě kopinaté až čárkovité, 6–20 cm dlouhé a 0,5–2 cm široké, sivé. Květ je na lodyze obvykle jeden, růžovofialový, někdy přecházející do purpurova, se žlutými, modrými nebo purpurovými skvrnkami; při rozkvétání na bázi zaškrcený; vnější okvětní lístky jsou obkopinaté až úzce eliptické, 2,5–4,5 cm dlouhé a 0,5–1,5 cm široké, na vnější straně světlejší, užší než vnitřní; vnitřní okvětní lístky obvejčité, 2,5–5 cm dlouhé a 1–2 cm široké; nitky tyčinek jsou žluté, řidčeji tmavé, na bázi ztloustlé a chlupaté; semeník je svrchní. Tobolka je elipsoidní až obvejčitá, 2,3–3,2 cm dlouhá.
Využití: Od tohoto druhu tulipánu bylo odvozeno i několik kultivarů, které se často odlišují barvou okvětních lístků. Původní druh je na pěstování celkem náročný, vyšlechtěné odrůdy se pěstují snáze. Obvykle vyžadují slunné stanoviště – zjara mírně vlhké, v létě naopak suché. Půdu žádá lehčí, písčitohlinitou. Na zimu se doporučuje suchý zimní kryt.
Fotografovali Ladislav Hoskovec, v dubnu 2003 (Česko, Brno, v kultuře); Lubomír Rak, kultivary, od 7. 4. do 12. 4. 2004 (Česko, Praha, v kultuře).