Syn.: Phyllactis rigida (Ruiz et Pav.) Pers., Phyllactis tenuifolia (Ruiz et Pav.) Pers., Valeriana tenuifolia Ruiz et Pav.
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Rozšíření: Poměrně rozsáhlý, na rovníkové oblasti jihoamerických And vázaný areál druhu zasahuje z kolumbijského departamentu Boyacá přes horské masívy Ekvádoru a Peru do bolívijského Altiplana.
Ekologie: Chamaefyt. Přizpůsobivý druh rostoucí v mokrém páramu i v sušších formacích jalca a puna, ve spárách skalnatých holí a v travnatých společenstvech na skeletnatých podkladech v nadmořské výšce 3400–4400 m, příležitostně vystupuje k 4700 m. Je diagnostickým druhem svazu Wernerio-Englerocharion peruvianae ve vegetaci altoandinských polygonálních půd třídy Anthochloo-Dielsiochloetea.
Popis: Vytrvalá bylina, i za květu do 5 cm vysoká, s hustými ploše hvězdicovitými růžicemi lineárně kopinatých, obvykle do 10 cm dlouhých, celokrajných, lysých (na subniválních lokalitách často s pýřitými bázemi), velmi tuhých, pichlavě zahrocených listů. Bílé květy s trubkovitými a obvykle trojlaločnými korunami vyrůstají na krátce stopkatých parakladiích, stěsnaných do hustých květenství vprostřed růžice, v nichž jsou spolu s oboupohlavnými květy zakládány i samčí květy s tyčinkami vyniklými z dlouhých korunních trubek a kratší květy samičí s dlouhými čnělkami a s jalovými tyčinkami. Plodem je nažka bez chmýru.
Poznámka: Spolu s peruánskými endemity Valeriana pulvinata Rauh et Viller a V. dorotheae Weberl. představuje V. rigida morfologicky vyhraněnou evoluční větev, přesouvanou někdy do samostatného rodu Phyllactis, kterému však novější fylogenetické studie přílišnou podporu neposkytují.
Fotografováno ve dnech 26. 7. 2008 (Peru, Ancash, Cordillera Blanca, Jancarurish, 4320 m) a 1. 8. 2018 (Tupatupa, 4360 m).