UTRICULARIA ALPINA Jacq. – bublinatka horská

Syn.: Orchyllium alpinum (Jacq.) Barnhart, Utricularia montana Jacq., Utricularia grandiflora Pers.
Čeleď: Lentibulariaceae Rich. – bublinatkovité

Utricularia alpina

Rozšíření: Rozsáhlý areál druhu pokrývá hornaté oblasti severobrazilských států Rondônia, Acre, Amazonas, Pará, Amapá a Roraima, odtud pak přes Surinam, Guayany, Venezuelu a Kolumbii vybíhá na Malé Antily (až po Dominiku a Guadeloupe). Záznamy z Panamy a Nikaraguy jsou mylné, vztahují se k podobné Utricularia praetermissa.

Ekologie: Epifyt nebo lithofyt, na mechem porostlých větvích stromů a na mokrých skalách, často však i na polštářích mechů v deštných lesích rostoucí taxon, lapající zooplankton do měchýřkovitých pastí. V zóně deštného lesa obvykle vystupuje z podhůří k 1500 m n. m. do hor, na ostrovech ale místy sestupuje k pobřeží a ve venezuelských horách byla sbírána ještě při 2500 m n. m. Kvete od dubna do prosince v závislosti na populaci a nadmořské výšce.

Utricularia alpina

Popis: Vytrvalá lysá bylina s rozbíhavými, větvenými, až čtvrt metru dlouhými vláknitými podzemními stolony, místy zbytnělými v průsvitně bělavé, vřetenovité hlízky. Z vláknitých úseků vyrůstají na stopečkách početné, rovněž průsvitné, okrouhlé, až milimetr dlouhé lapací měchýřky s dvěma dorzálními, nazpět stočenými přívěsky. Asimilační prýty jsou listotvaré, až 10 cm dlouhé, obvejčitě eliptické, sytě zelené, zahrocené nebo tupé, nepatrně zdužnatělé s nevýraznou žilnatinou, řapíkatě sbíhavé. Květonosné prýty bývají i přes čtvrt metru dlouhé, se dvěma oddálenými, lineárně kopinatými listeny a až čtyřmi květy na stopkách podpíraných dvěma brakteolami. Kalich ze dvou vejčitých, zhruba stejně velikých, i přes 2 cm dlouhých laloků s lehce srdčitými bázemi je při rozkvětu zelenavý, později smetanově bílý, příležitostně růžově naběhlý; svrchní pysk nápadně veliké mléčně bílé koruny jen málo přečnívá přilehlý sepal, je však až dvakrát širší; spodní pysk je vějířkovitý, slabě vykrojený nebo nevýrazně třílaločný, až 5 cm široký, lehce vzdutý a zvlněný, s chromově žlutou skvrnou na roztroušeně brvitém patru, a vybíhá ve zhruba stejně dlouhou, zahnutou ostruhu. Dvě tyčinky jsou stěží půl centimetru dlouhé, přirostlé k bázi spodního pysku. Ve vejcovité, až centimetr dlouhé, podélně pukající tobolce dozrávají až tři tisíce úzce vřetenovitých semen.

Poznámka: Nápadná a půvabná bublinatka pěstovaná a rozšiřovaná už roku 1870 Eduardem Ortgiesem, toho času vrchním zahradníkem curyšské botanické zahrady, do které ji v zásilce orchidejí poslal Benedikt Roezl. Od popisu druhu podle herbářové položky z Martiniku tehdy uplynulo jen deset let, za tu dobu byl však už druh znám prakticky z celého rozsáhlého areálu. Výše zmíněná Utricularia praetermissa, velmi podobná a často s bublinatkou horskou zaměňovaná, se liší ostře zahrocenými asimilačními prýty a svrchním lalokem kalicha téměř zcela pokrývajícím horní pysk koruny.

Utricularia alpinaUtricularia alpina
Utricularia alpinaUtricularia alpina

Fotografováno dne 21. 1. 2020 (Česko, Botanická zahrada Praha, rostliny v kultivaci).