Karel I. Veliký (Karolus Magnus, Carolus Magnus, Charlemagne) se narodil pravděpodobně v roce 742 (uvádějí se také roky 747, 748 a 751), zemřel 28. ledna 814 v Cáchách. Byl to francký král a římský císař.
Pocházel z rodiny majordomů merovejské říše, kteří se stali králi a založili novou dynastii – podle Karla nazývanou Karlovci. Od roku 768 spolu s bratrem vládl Franské říši, po smrti bratra (771) byl jejím jediným vládcem. Byl to válečník, který úspěšně rozšiřoval svou říši – v letech 772–804 válčil se Sasy pod záminkou šíření křesťanství, v roce 774 po dobytí Pavie svrhl langobardského krále, v roce 778 neuspěl při výpravě na Pyrenejský poloostrov (uspěl až v roce 801), v roce 788 svrhl bavorského vévodu Tassila III., v letech 791–803 porazil Avary. Dne 25. prosince 800 ho korunoval a pomazal papež Lev III. na císaře římského (Imperator Romanum). Tím se stal soupeřem byzantského císaře, až v roce 812 byl byzantskou říší uznán jako císař.
Za jeho vlády došlo k rozvoji kultury i katolického náboženství (karolinská renesance). Prosadil se jako významný vládce a zákonodárce. V roce 1165 kolínský arcibiskup prohlásil Karla Velikého za svatého proti vůli tehdejšího papeže, není zapsán v oficiálním seznamu svatých.
Pro historii zemědělství a zahradnictví je významný detailní předpis o správě královských statků Capitulare de villis vel curtis imperialibus (812). Vypracován byl zřejmě opatem z benediktinského kláštera Saint-Wandrille z Normandie a vyhlášen v Cáchách. V nařízení je věnována pozornost trojpolnímu systému, vinařství, ovocnářství, ale i chovu dobytka a koní, včel i ryb. Uvádí se zde 73 užitkových rostlin (z okrasných netřesk, kosatec, lilie, mečík, z léčivek a koření například šalvěj, řecké seno, mořská cibule, rozmarýn, kmín, estragon, anýz, měsíček, máta, archangelika, jalovec chvojka klášterská, zeměžluč, mák, z ostatních užitkových třeba okurka, cukrový meloun, různé fazole, hrách, čekanka, petržel, celer, libeček, kopr, fenykl, řepa, mrkev, pastinák, zelí, česnek, různé cibule, pór, koriandr). Dále je zde uvedeno 16 různých ovocných stromů – třešně, višně, švestky, broskve, jabloně, jeřáby, mišpule, kaštanovník, kdoule, lísky, mandloně, moruše, pinie, fíky, vavřín, ořešák královský, pomeranče. Další kapitoly jsou věnovány také sladu, lnu, borytu barvířskému, konopí. Mnohé z rostlin (hlavně léčivky a zelenina) se tehdy začaly postupně šířit ze Středozemí do Německa.
