Česká jména: kozlík skalní (Sloboda 1852)
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Rozšíření: Hory střední a jihovýchodní Evropy – Východní Alpy, Apeniny a Dinaridy, areál sahá od východního Švýcarska přes Dolomity a severní Apeniny až do Chorvatska a Albánie.
Ekologie: Roste ve štěrbinách vápencových skal, v sutích a na kamenitých trávnících v subalpínském až alpínském pásmu, v nadmořské výšce od 1000 až do 2700 m. Kvete v červnu až srpnu.
Popis: Vytrvalá bylina, 5–25 cm vysoká. Lodyhy jsou vystoupavé až přímé, přízemní listy dlouze řapíkaté, čepel kopisťovitá až úzce obvejčitá, tupá, se zřetelnou hlavní žilkou a dvěma souběžnými postranními, celokrajná nebo slabě vroubkovaně zubatá. Lodyžních listů je nanejvýš jeden pár, mohou ale i zcela scházet, jsou čárkovitě kopinaté, mnohem menší než přízemní. Květy ve volných vrcholičnatých latách, korunní trubka je 1–2 mm dlouhá, korunní lístky jsou bílé, někdy narůžovělé barvy. Plodem je nažka s věncem chloupků.
Využití: Stejně jako další druhy rodu Valeriana obsahuje vonnou silici a využívá se v tradiční medicíně a kosmetice.
Fotografováno dne 22. 6. 2012 (Itálie, Dolomity, pod masivem Puez).