Syn.: Aconitum autumnale Rchb., Aconitum eustachium Rchb., Aconitum formosum Rchb., Aconitum geraniifolium Host, Aconitum hayekianum Gáyer, Aconitum koelleanum Rchb., Aconitum latemarense Degen et Gáyer, Aconitum multifidum Koch ex Rchb., Aconitum napellus subsp. koelleanum (Rchb.) Mucher, Aconitum taurericum Rchb.
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Rozšíření: Pochází ze středních a jihovýchodních Alp, roste v jižním Německu, Rakousku, severovýchodní Itálii a Slovinsku. V literatuře uváděný výskyt z Polska, Ukrajiny, Rumunska, Chorvatska a dalších zemí na Balkáně se zřejmě vztahuje k jiným druhům.
Ekologie: Roste podél potoků a ve vysokobylinných nivách, preferuje kyselé substráty, na vápencích nebo dolomitech je vzácnější. Lokality leží v nadmořské výšce 600–2600 m, těžiště výskytu je především v subalpínském stupni, jen řidčeji je splavovaný podél vodních toků do nižších poloh.
Popis: Vytrvalá bylina, (10–)40–80(–100) cm vysoká, s přímou, tuhou lodyhou; kořeny jsou řepovitě ztloustlé. Listy jsou střídavé, řapík je 3–5 cm dlouhý, čepel je v obrysu téměř okrouhlá, dlanitosečná, asi 12 cm dlouhá a 10 cm široká, lysá, tmavozelená, úkrojky jsou na bázi spojené asi v délce 5–8 mm. Květenství je hustý hrozen; listeny jsou čárkovité až nitkovité, (2–)3–4(–7) mm dlouhé, lysé nebo jen na okraji brvité; květní stopky jsou 1–3 cm dlouhé, u nominátního poddruhu lysé; květy jsou souměrné; okvětí je obvykle sytě fialové, na vnější straně vždy lysé, přílba je 1,5–1,6 cm dlouhá; tyčinky jsou lysé nebo krátce pýřité; plodolisty jsou (2–)3, volné, lysé nebo na švu chlupaté. Z květů se vyvíjí souplodí 3–4 mm dlouhých měchýřků.
Využití: Velmi prudce jedovatá rostlina, obsahuje různé alkaloidy; přesto jsou tyto velmi účinné jedy častou součástí homeopatik. V minulosti se využíval jako lék i jako okrasná rostlina, a proto se pěstoval. Dnes jsou v zahradách mnohem častější různé kultivary hybridního původu; k nim se vztahuje i jméno Aconitum ×cammarum.
Poznámka: Druh z taxonomicky velmi komplikované skupiny omějů Aconitum napellus agg.; za touto složitostí stojí dílem i pěstované kultivary, které mohou zpětně geneticky ovlivňovat i přírodní populace. Krom toho bylo zaznamenáno i křížení s dalšími druhy omějů, např. s Aconitum variegatum. V rámci tohoto druhu někteří autoři rozlišují i další typy na úrovni poddruhů, variet a forem, odlišujících se zejména přítomností odění v různých částech květenství; od blízce příbuzného oměje Aconitum napellus se liší lysými okvětními lístky.
Na našich obrázcích je nominátní typ s květenstvím převážně nevětveným, lysými stopkami květů a lysými nitkami tyčinek.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 24. 8. 2021 (Rakousko, Korutany, Vysoké Taury nad obcí Heiligenblut).