Syn.: Cynodon indicus (L.) Raspail, Cynosurus indica L.
Česká jména: kalužnice (Presl 1846), kalužnice indická (Kubát 2002)
Čeleď: Poaceae Barnhart – lipnicovité
Rozšíření: Původní areál lze dnes již obtížně stanovit, zdá se, že se přirozeně vyskytuje v tropech Starého světa. V Africe je zřejmě původní v subsaharské části od Egypta až po jihoafrickou provincii KwaZulu-Natal a na Madagaskaru, v Asii na jihu Arabského poloostrova, v Pákistánu, Indii, Nepálu, Barmě a Indočíně, původní areál snad zahrnoval i Tibet, střední a jižní Čínu, Tchaj-wan, Koreu a Japonsko. Druh byl dále zavlečen do mnoha oblastí subtropické i tropické Asie, do Austrálie, na Nový Zéland, do Tichomoří, Jižní, Střední i Severní Ameriky, neroste jen v chladnějších oblastech na severu Kanady a severozápadu USA, stejně tak v Patagonii. Druhotně se vyskytuje i ve Středozemí (včetně Makaronésie) a v téměř celé Evropě, v severněji ležících územích ale pouze jako přechodně zavlékaný. Tento charakter má i v ČR, kde byl zaznamenán ojedinělý výskyt v Děčíně, Ústí nad Labem a Kolíně. Nejbližší naturalizované populace se vyskytují v Maďarsku.
Ekologie: Roste jako ruderální druh na suchých půdách, na polích, na obnažené půdě, v trávnících, na pastvinách, pěšinách, dobře snáší sešlapávání. Šíří se podél silnic a železnic. Roste i na vlhčích místech, často hojně podél zavlažovacích kanálů. Konkurenčně schopný druh, v mnoha oblastech invazivní.
Popis: Jednoletá trsnatá, až 70 cm vysoká rostlina. Stébla jsou přímá nebo kolénkatě vystoupavá, smáčklá, rýhovaná, lysá. Pochvy listů jsou smáčknuté, kýlnaté, lysé, jen v horní polovině na okrajích se 2–3 mm dlouhými jemnými chlupy, jazýček je 0,5–1 mm dlouhý, blanitý, na horním okraji s brvitými chlupy, čepele jsou ploché, až 20 cm dlouhé a 3–8 mm široké, s výrazným středním žebrem, rýhované, lysé nebo jen nad jazýčkem jemně chlupaté. Květenství s 5–12 štíhlými prstovitě roztaženými lichoklasy na konci stébla, lichoklasy jsou 3–10 cm dlouhé, 3–4 mm široké, klásky eliptické, 4–9květé. Obilky jsou hnědé, 1–1,3 mm dlouhé, silně svraskalé, s malou kruhovitou bazální jizvou.
Využití: Jako pícnina využívána v Africe (např. Zimbabwe), dále pěstována v Severní Americe a Austrálii. Má tvrdé listy, ale údajně je to dobrá píce pro koně. V Etiopii se pěstuje jako textilní rostlina pro získávání vlákna. Ze stébel se pletou rohože. Obilky jsou jedlé, jako obilnina se používá příbuzná kalužnice křivoklasá (Eleusine coracana), známá jako korakan. Mladé rostliny se pojídají spolu s rýží na Jávě. Nať a kořen má léčivé účinky.
Poznámka: Druh je v současnosti považován za nebezpečný plevel v tropech a subtropech celého světa. Patří mezi hlavní plevele sójových kultur. Právě spolu se sójovými boby nebo odpadem ze sójových bobů je zavlékán na nové lokality. V Evropě je zavlékán především lodní dopravou. V ČR je zařazen mezi druhy vnější karantény, kterým je třeba věnovat pozornost především z důvodu prevence. Jde o typickou C4 rostlinu, která k asimilaci vyžaduje vyšší teploty, na druhé straně zase dokáže lépe využívat omezené zdroje vody. Tohoto mechanismu využívá řada tropických rostlin, zejména trav, mezi nimi hlavně těch, jejichž mateřským biotopem jsou savany. Jako C4 rostlina je však rezistentní vůči mnoha běžným herbicidům, jejichž působení narušuje asimilaci prostřednictvím Krebsova cyklu. Ten využívají jako asimilační mechanismus C3 rostliny, které v mírném pásmu silně převažují.
Fotografováno dne 30. 9. 2012 (Chorvatsko, Primošten).