Syn.: Festuca varia Haenke, Schedonorus versicolor (Tausch) Opiz, Tragus varius (Haenke) B. D. Jacks.
Česká jména: mrvka měnobarvá (Opiz 1852), kostřava peřestá (Domin et Podpěra 1928, Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: kostrava pestrá (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Roste ve vysokohorských polohách Vysokých Sudet, Karpat a vápencových Alp. U nás pouze vzácně v Krkonoších, na Slovensku ve vyšších Karpatech (Chočské vrchy, Fatra, Tatry).
Ekologie: Vysokohorský druh horských holí, skalnatých a travnatých svahů. Provází minerálně silnější podklady: často roste na vápencích, v Krkonoších ale také na porfyritech a ve vysokých Karpatech v oblastech budovaných krystalickými horninami na mylonitech. Kvete v červenci a srpnu.
Popis: Vytrvalá, hustě a pevně trsnatá rostlina s vnitropochevními výběžky. Stébla jsou 15–30 cm vysoká, přímá nebo vystoupavá, tuhá, se dvěma listy, pochvy jsou hladké, do 1/3 uzavřené, jazýčky 1,5–2,0 mm dlouhé, na bázi čepele jsou často vytvořené zduřelé prstencovité valy. Čepele jsou tuhé, svinuté, šedozelené, zúžené v pichlavou špičku. Laty jsou úzké, dlouhé, vrcholem převislé, klásky krátce stopkaté, pluchy špičaté, někdy s krátkými osinami.
Záměny: Kostřava peřestá není příbuzná žádnému z našich druhů rodu; na průřezu listů sice vytváří nepřerušený prstenec sklerenchymu (podobně jako např. Festuca pallens); od všech našich „úzkolistých“ kostřav se liší především zřetelnými, poměrně dlouhými jazýčky a typickým prstencovitým zduřením na místě přechodu listové čepele v pochvu. Také se liší tím, že vytváří spíše polštářovité porosty než samostatné trsy. Je velmi pevná a od báze se obtížně vytrhává; v horách může sloužit jako „tutový chyt“.
Ohrožení a ochrana: Populace kostřavy peřesté jsou sice stabilní, avšak lokalit je minimum. Proto patří ke kriticky ohroženým druhům květeny ČR (C1r), zákonem je chráněna v kategorii silně ohrožených druhů (§2).
Fotografováno dne 8. 7. 2012 (Česko, Čechy, Krkonoše).