Jan Urban Jarník se narodil dne 25. května 1848 v Potštejně, zemřel 12. ledna 1923 v Praze. Byl to český filolog, profesor románských jazyků (mimo jiné překladatel Babičky Boženy Němcové do rumunštiny), zároveň dlouholetý starosta Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Základní vzdělání nabyl ve svém rodišti a ve Vysokém Mýtě, pak nastoupil na gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, později přešel do Hradce Králové. Univerzitní studia absolvoval ve Vídni, kde studoval češtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, angličtinu, sanskrt a srovnávací mluvnici indoevropských jazyků. Od roku 1882 vyučoval jako profesor na české univerzitě v Praze, kde založil seminář pro románskou filologii.
Věnoval se vědeckému zkoumání a popularizaci rumunské kultury, překládal díla české literatury do rumunštiny, sbíral lidovou slovesnost v Sedmihradsku. Roku 1919 se účastnil jednání o navázání diplomatických styků Československa a Rumunska.
Z hlediska rostlinopisného je nejzajímavější jeho činnost ve Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny. Hlavní teze tohoto svazu shrnul v publikaci Podstata, cíl a organisace okrašlování, hlavně po stránce národohospodářské a esteticko-výchovné, která vyšla v Praze v roce 1911.
Samotný Svaz byl založen v roce 1904 (tehdy pod názvem Svaz českých spolků okrašlovacích), sdružoval okrašlovací spolky, které vyvíjely do té doby své aktivity notně nekoordinovaně po všech koutech zemí Koruny české, které byly osídleny Čechy. V oblastech osídlených německy hovořícím obyvatelstvem podobné spolky vznikaly rovněž (tzv. Verschönerungsverein), ale do českého Svazu nevstupovaly. Německé obyvatelstvo českých zemí bylo tehdy dáváno Čechům v okrašlování krajiny za vzor.
První český okrašlovací spolek byl založen v Kutné Hoře v roce 1860, další v Domažlicích (1867) a Kosmonosech (1869), následovala Mladá Boleslav (1872), Jičín (1873), Trhové Sviny (1875), Mělník (1876), o něco později vznikaly první spolky i na Moravě a ve Slezsku (Prostějov 1872, Rožnov pod Radhoštěm 1875, Kojetín 1879, Třebíč 1880 aj.). Již v době založení Svazu působilo na našem území 237 českých okrašlovacích spolků, v roce 1914 už statistiky uváděly 399 okrašlovacích spolků, do zmiňovaného Svazu bylo zapojeno 373 spolků. Je tedy zřejmé, že Svaz se pod Jarníkovým vedením stal skutečně velkou organizaci, která vyvíjela činnost až do nuceného zániku v roce 1951. Hned od roku 1904 vydávali i vlastní časopis s názvem Krása našeho domova.
Ve druhé polovině 19. století směřovala iniciativa okrašlovacích spolků především k ozeleňovacím úpravám měst a obcí, k zakládání městských parků, často šlo dokonce o zalesňování ladem ležících míst. To vedlo v některých případech až k zavlékání nepůvodních druhů do přírody. Příkladem tu může být akát a šeřík. V 20. století se do popředí dostávala stále zřetelněji tzv. ochrany domoviny, v níž lze najít na jedné straně prvky dnes náležející ochraně přírody, na druhé straně ale i ochraně kulturních a historických památek. Předsedou památkové komise Svazu byl významný botanik Bohumil Němec (k roku 1914); do časopisu Krása našeho domova přispívali svými články i Josef Velenovský a Karel Domin.
Už v dobách císařských Svaz pořádal květinové a stromové slavnosti, při nichž byla ve městech vysazována nová zeleň, po vzniku republiky propagoval vysazování tzv. Stromů svobody, k čelným agitátorům v této věci patřil Břetislav Jedlička-Brodský.
Bylo dbáno o příkladnou výchovu mládeže, Svaz podporoval zakládání školních zahrad. Od roku 1908 byl součástí Svazu dokonce ženský odbor s názvem Čechova květnice, jehož cílem bylo podporovat školy chudých obcí, aby mohly darovat školním dětem rostliny k pěstování, eventuálně i zakládat vlastní školní zahrady.
V roce 1927 Svaz pořádal soutěž o nejkrásnější nádraží. Okrašlovací spolky pomáhaly s údržbou starých stromů, udržovaly pomníky, přinášely však také návrhy na ochranu přírodně i kulturně-historicky cenných lokalit.
Svaz spravoval také na svou dobu poměrně rozsáhlý fotoarchiv.