Josef Mánes se narodil 12. května 1820 v Praze, zemřel 9. prosince 1871 tamtéž. Český malíř, kreslíř i ilustrátor.
Byl synem malíře Antonína Mánesa, který byl zároveň jeho prvním učitelem. V roce 1835 vstoupil na pražskou Akademii, kde studoval u Františka Tkadlíka (1786–1840), po jeho smrti u Christiana Rubena (1805–75), v letech 1844–46 pobýval studijně v Mnichově.
Jeho obecně nejznámějším dílem jistě je kalendářní deska na orloji Staroměstské radnice (1864–66). Je však pozoruhodné (a samozřejmě také mnohem méně známé), že v jeho kresbách a akvarelech najdeme i početné studie rostlin. Je známým faktem, že se svým bratrem Quidem navštěvoval ve Vrchlabí Josefínu Kablíkovou, těžko však soudit, jestli na něj měla tato nadšená floristka jakýkoli větší botanický vliv. Mistr Mánes rád zajížděl i do moravských Čech pod Kosířem, kde měl letní ateliér přímo v zámeckém parku. Už Silvestr Prát ve čtyřicátých letech minulého století usuzoval, že mnoho náčrtů patrně vzniklo přímo venku, někde na mezi, někdy patrně si vzal rostlinu domů, ale vždy nepochybně pracoval s rostlinou, s živou rostlinou v ruce. Odhaloval krásu nepovšimnutých prostých věcí, polních plevelů z daleka nevzhledných, ale s překrásnými detaily. Jeho kresby jsou někdy velmi věrné, jindy ale jen hrubě naskicované, o klasické botanické ilustraci se v jejich případě hovořit nedá.
Mánesovy kresby květin nebyly v době vzniku použity v žádné ryze botanické literatuře, nemohly mít tedy ani větší vliv na formování české botanické ilustrace. Jsou to však dílka natolik svérázná, že jsme se rozhodli je představit i v naší rubrice, která je věnována výhradně osobnostem botaniky. Rozhodně výraznou postavu Josefa Mánesa ještě více ozvláštňují, přibližují ho k botanice. Jeho kresby a akvarely rostlin vyšly naposledy v samostatné knize v roce 1941 (Josef Mánes: Květiny), úvodní slovo k ní tehdy napsal František Halas, předmluvu Vladimír Novotný a botanický komentář obstaral Silvestr Prát.
