Syn.: Kalanchoe sulphurea Baker, Kitchingia porphyrocalyx Baker
Česká jména: kolopojka (Presl 1846)
Čeleď: Crassulaceae – tlusticovité
Rozšíření: Endemit východního Madagaskaru, byl zaznamenán v provinciích Antananarivo, Antsiranana, Fianarantsoa a Toamasina, nepatrně zasahuje i do provincií Mahajanga a Toliara.
Ekologie: Roste převážně epifyticky, poněkud méně často i terestricky v tropických horských lesích, v pásmu zhruba od 700 až do 2300 m n. m.
Popis: Vytrvalá sukulentní bylina, 5–35 cm vysoká. Lodyha je vystoupavá až přímá, větvená, nezřídka červeně naběhlá. Listy jsou krátce řapíkaté nebo skoro přisedlé, tvarově polymorfní, podlouhlé, vejčité, obvejčité či dokonce až skoro okrouhlé, 2–6 cm dlouhé a 0,6–4 cm široké, na bázi obvykle klínovité, na okraji nepravidelně vroubkované, na vrcholu tupé nebo zaokrouhlené, lysé. Květenství je latnaté, 3–10 cm dlouhé, 1–9květé; květy jsou nicí, kalich je zvonkovitý, zelený až načervenalý, cípy jsou 3–7 mm dlouhé, vejčité, od koruny odstálé; koruna je baňkovitá, srostlá, 1–3 cm dlouhá, narůžovělá až červená, někdy i nažloutlá, cípy na vrcholu koruny jsou zahnuté, žluté. Plody jsou měchýřky. Morfologicky poměrně dosti variabilní druh.
Využití: Pěstuje se jako okrasná rostlina, vysazuje se s oblibou do závěsných košů.
Poznámka: Epifytické druhy jsou ve značně početném rodu kolopojek (více než 130 druhů) poměrně vzácné, na severu Madagaskaru se můžeme na kmenech a ve větvích dřevin setkat ještě s druhem Kalanchoe uniflora, v centrální horské oblasti Madagaskaru rostou epifytní Kalanchoe gracilipes, Kalanchoe pumila i částečně epifytní liána Kalanchoe schizophylla.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 10. 2016 (Madagaskar, Parc national d’Andasibe-Mantadia).