Syn.: Minuartia gerardii auct., Minuartia verna subsp. gerardii auct.
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Rozšíření: Krkonošský endemit vyskytující se velmi vzácně pouze ve východní části pohoří, na české straně, jen na několika málo lokalitách (Čertova zahrádka, Čertova rokle; kdysi snad i Dolní Rudník a Dlouhý důl). Literární údaj o výskytu M. „verna“ z Hrubého Jeseníku je sporný a nepotvrzený.
Ekologie: Roste na vlhkých porfyritových a erlanových skalních teráskách v ledovcových karech.
Popis: Vytrvalé, hustě trsnaté až polštářovité, světle trávozelené byliny s hustě olistěnými sterilními lodyhami. Květonosné lodyhy jsou víceméně přímé, 5–10 cm vysoké, zakončené řídkým vidlanem bílých, pětičetných květů o průměru 8–10 mm. Listy jsou čárkovitě kopinaté, zašpičatělé, mírně obloukovitě prohnuté. Plodem je tobolka. Semena jsou okrouhle ledvinitá. Druh kvete od června do srpna.
Ohrožení a ochrana: Jedna z našich nejvzácnějších rostlin. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy (C1r), ve stejné kategorii chráněna zákonem (§1), ve vyhlášce je uvedena ještě jako kuřička Gerardova (Minuartia gerardii).
Poznámka: Rod Minuartia je pojmenován na počest španělského botanika a lékárníka J. Minuarta (1693–1768). Blízce příbuzná kuřička Gerardova (Minuartia gerardii), z jejíhož okruhu byl uvedený druh v roce 1999 popsán, roste v Alpách a v Pyrenejích, další blízce příbuzný druh Minuartia pauciflora je endemitem severní části karpatského oblouku (nejblíže našemu území roste v Roháčích na Slovensku). Zejména vymezení kuřičky krkonošské vůči M. pauciflora je problematické, oprávněnost druhového hodnocení tohoto krkonošského endemita bude nutné prověřit pomocí soudobých molekulárních a cytogenetických metod.
Fotografováno dne 12. 7. 2010 (Česko, Krkonoše).