Syn.: Acetosella crenata (Jacq.) Kuntze, Acetosella tuberosa (Molina) Kuntze, Oxalis arracacha G. Don, Oxalis chicligastensis R. Knuth, Oxalis crassicaulis Zucc., Oxalis crenata Jacq., Xanthoxalis crassicaulis (Zucc.), Xanthoxalis tuberosa (Molina) Holub
Česká jména: šťavel hlíznatý (Presl 1846), šťavel hlíznatý, oka (Valíček 2002)
Čeleď: Oxalidaceae R. Br. – šťavelovité
Rozšíření: Kulturní druh, z přírody neznámý, vzniklý snad křížením jako autoallopolyploid s čtyřikrát vyšším počtem chromozómů než u příbuzných druhů (oktoploidie). Původně se pěstoval a dodnes se především pěstuje v oblasti vzniku v horských polohách (2800–4000 m n. m.) Peru, Bolívie, Ekvádoru a severního Chile, koncem 18. století se pěstování rozšířilo i do horských poloh Mexika a zvláště od 70. let 20. století na Nový Zéland.
Ekologie: Nejlépe prospívá v půdách úživných a slabě kyselých, ale jinak nemá zvláštní nároky. Pro růst vyžaduje poměrně úzké rozmezí teplot, rostliny ničí mráz a špatně snášejí teploty nad 28 °C, roční úhrn srážek není příliš důležitý, podstatné je jeho rovnoměrné rozložení bez výrazného období sucha. U mnoha kultivarů se projevuje výrazná fotoperiodicita, kdy k tvorbě hlíz dochází pouze za krátkého dne, za dlouhého se prodlužují stonky a rostlina se rozšiřuje, existuje ale i řada odrůd indiferentních, vhodných pro vyšší zeměpisné šířky.
Popis: Trvalka obnovující se z hlíz, pěstovaná jako jednoletá, 30–80 cm vysoká a 50–100 cm široká, celá jemně chlupatá. Stonkové hlízy jsou 3–20 cm dlouhé, vejcovité až protáhlé, s různě hluboko zanořenými očky, v různých odstínech bílé, žluté, oranžové, červené až purpurové, většinou s jinak zbarveným okolím oček, případně i skvrnami jinde po povrchu, na příčném řezu jednobarevné nebo dvoubarevné, většinou s tmavší barvou soustředěnou pod slupkou nebo ve středu hlízy. Lodyhy jsou dužnaté, kulatého průřezu, žlutozelené, zelené, červené až do šeda, křehké, poléhavé, kořenující. Řapíky jsou 5–10 cm dlouhé, zelené nebo červené, listy jsou trojčetné, žlutozelené, zelené, červené až šedozelené, s lístky obsrdčitými, 2–3 cm dlouhými; palisty jsou bílé nebo červené. Květ je oboupohlavný, pětičetný, s kalichem zeleným nebo červeným a žlutou až oranžově žlutou korunou kolem 3 cm v průměru, korunní lístky jsou po okraji zubaté. Plodem je pětipouzdrá tobolka, pukající podélnýmmi švy a snadno se odlamující, ve zralosti vztyčená vzhůru; v každém pouzdru jsou obvykle 3 drobná tmavá semena.
Využití: Pěstuje se především pro hlízy, různé kultivary mají různá využití, běžně jsou syrové hlízy nakyslé, zvláště těsně pod tenkou slupkou. Za syrova (např. v Mexiku tradičně se solí, pepřem nebo citrónem) se pojídají formy s nepatrným obsahem kyseliny šťavelové a různými příchutěmi, většina se využívá stejně jako brambory, především po uvaření (obvykle se slupkou) nebo po tradičním sušení na mraze, jako základ výroby slabě alkoholických nápojů apod. Hlízy začínají vyrůstat 4–6 měsíců po výsadbě a 2–3 měsíce vyzrávají, důležitá je proto co nejpozdější sklizeň; pod každou rostlinou se jich sklidí 0,5–3 kg, na hektar je to běžně kolem 5 t, u vylepšených odrůd po odstranění vlivů virových onemocnění i desetinásobek.
Hlízy obsahují kolem 80 % vody, 10–20 % cukrů (po sušení na slunci dochází u některých odrůd ke zdvojnásobení podílu glukózy) a po 1 % bílkovin, tuků a vlákniny. Nadzemní část rostliny se využívá i jako listová zelenina nebo na krmení, zvláště prasat.
Jednotlivé odrůdy se množí vegetativně hlízami, nezřídka se u nich vyskytují somatické mutace, pozorovatelné např. jako změna barvy nebo tvaru; rostliny z nepříliš často se vyskytujících semen jsou velmi nejednotné, často i jen tetraploidní a využívají se jen pro šlechtění.
Fotografováno v letech 2017–20 (Česko, Čechy, Pečky, kultura).