Antoine Vallot se narodil v roce 1594 nebo 1595 v Arles, zemřel 9. srpna 1671 v Paříži. Francouzský lékař.
Vystudoval medicinu v Montpellieru, přestěhoval se do Paříže a brzy začal léčit významné osobnosti. V roce 1647 onemocněl král Ludvík XIV. neštovicemi a králův lékař Vautier (Vaultier) pozval Vallota na konzultaci. Ten navrhl odlišnou léčbu než ostatní lékaři a podařilo se mu krále vyléčit. Později po Vautierově smrti (1652) se stal královým osobním lékařem, je však možné, že místo získal díky úplatku kardinálovi Mazarinovi. Vallot ve své funkci byl velmi dobře placen a získával i další úřady – 31. 3. 1654 to byl generální dozor nad lázněmi, prameny a minerálními vodami, 30. 4. 1654 funkce pověřovat městské chirurgy hlášením násilných úmrtí a funkce pověřovat lékaře kontrolou lékáren. V květnu 1668 získal také šlechtický titul.
Jako absolvent montpellierské univerzity byl stoupencem užívání chemických sloučenin při léčbě. V roce 1658 léčil krále pomocí vína s obsahem antimonu, které vyvolávalo zvracení. Vinan antimonylo-draselný se od středověku používal jako dávivý kámen (tartarus emeticus). Je jedovatý, rozpustný ve vodě a vyvolává zvracení. Absolventi pařížské univerzity byli naopak zastánci léků rostlinného a živočišného původu. Významný lékař Guy Patin připisoval Vallotovi vinu za úmrtí několika osob u dvora, dokonce napsal populární epigram, kde se strefoval do Vallotovy neodbornosti. Pařížská fakulta vyvolala 16. 2. 1666 hlasování, které mělo rozhodnout, zda má být dávivé víno zařazeno do lékopisu jako projímavý lék. Pouze osm lékařů se drželo názoru, že se jedná o jed. Dne 10. 4. 1666 bylo proto dávivé víno zařazeno mezi léky.
Po smrti kancléře montpellierské fakulty lékařství Bellevala byl Vallot jmenován na jeho místo. Jako osobní lékař krále byl také ředitelem zahrady Jardin du Roi v Paříži. Rozšiřoval její sbírky, přijímal do služeb odborníky. Jako demonstrátora botaniky přijal Vespasiana Robina, po něm Denise Joncqueta. Publikoval práci Hortus regius, kde je popsáno asi 4000 taxonů rostlin.
Na jeho počest byl pojmenován rod Vallota, Amaryllidaceae.
