Syn.: Aloe albopicta A. Berger, Aloe eru A. Berger
Česká jména: aloe (Huber 1596), aloes (Presl 1846)
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Aloe camperi pochází z tropické východní Afriky, vyskytuje se v Eritreji a v přilehlé části severní Etiopie. Tento druh je údajně hojně pěstován rovněž v zahradách jižní Afriky, je vysazován také v Austrálii a v dalších subtropických i tropických oblastech světa – v okolí jihoafrického Kapského Města byl v roce 2003 zaznamenán dokonce zplanělý (na úpatí Stolové hory).
Ekologie: Roste na skalních výchozech, na kamenitých svazích, v nadmořských výškách zhruba od 550 až do 2700 m.
Popis: Sukulentní keř, od báze větvený, s lodyhami vystoupavými až přímými, až 100 cm dlouhými, v horní části olistěnými. Listů je 12–25, vyrůstají v růžici, jsou kopinaté, 50–70 cm dlouhé a 8–14 cm široké, v horní třetině až polovině zahnuté, na líci neskvrnité nebo vzácněji s bělavými skvrnkami, na rubu tmavě zelené, většinou výrazněji skvrnité, po okraji červenohnědé, s trojúhelníkovitými zuby, na špičce červenohnědými, 2–3 mm dlouhými. Květenství je latnaté, 70–100 cm dlouhé, se 4–8 větvemi; listeny jsou nahnědlé, až 1 cm dlouhé; poupata jsou přímá nebo horizontálně odstálá, květní stopky jsou až 18 mm dlouhé; květy jsou 22–28 mm dlouhé, válcovité, palicovitě zúžené, většinou dvoubarevné, na bázi oranžové, u špičky žluté; tyčinek je 6, nitky jsou bledě žluté, až 30 mm dlouhé, prašníky hnědé, čnělka až 30 mm dlouhá. Plodem je tobolka.
Poznámka: Manfredo Camperio (1826–99) byl italský politik a geograf.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 24. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Royal Botanic Garden Sydney).