Syn.: Aloe inermis auct., non Forssk.
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Endemit nevelkého úseku pobřeží na východě Arabského poloostrova. Převážná část lokalit leží v Ománu v governorátu Dhofar, zjištěn byl i těsně za hranicemi v Jemenu (Mahra).
Ekologie: Roste na kamenitých svazích nad mořem, převážně na místech ovlivněných letním monzunem; stanoviště je nejčastěji světlina v křovinatých nebo lesních porostech s dominantním Anogeissus dhofarica. Vystupuje až do nadmořské výšky 1250 m.
Popis: Vytrvalá sukulentní bylina s přízemní růžicí listů, kvetoucí lodyha může být až 1,2 m vysoká. Listů bývá 10–18, jsou trojúhelníkovité, 28–45 cm dlouhé a 7–12 cm široké, zpravidla šedozelené, na průřezu trojúhelníkovité (shora zploštělé), celokrajné nebo na okraji s několika měkkými zoubky, špičaté. Květenství je bohatě větvené, větve jsou šikmo až přímo odstálé, samotné květy bývají volně a spíše jednostranně uspořádané; listeny jsou trojúhelníkovité, 5–8 mm dlouhé a asi 2,5 mm široké, bělavé; květní stopky jsou asi 1 cm dlouhé; okvětí je trubkovité, 2,2–2,8 cm dlouhé, v nejširším místě 5–7 mm široké, červené, do 2/3–3/4 srostlé; tyčinek je 6, i s bliznou vyčnívají z květu o 1–3 mm. Plody jsou tobolky.
Záměny: V Ománu se vyskytují celkem 4 blízké druhy rodu Aloe. Nejčastější záměny hrozí s velmi podobným druhem Aloe dhufarensis, který je nejsnáze odlišitelný chudě větveným květenstvím, většinou jen s 1–2 postranními větvemi. I když se oba tyto druhy mohou setkat na témže stanovišti, není to příliš obvyklé, neboť A. dhufarensis preferuje výrazně sušší místa. Další dva druhy, Aloe collenetteae a Aloe whitcombei, se liší listy na okraji drobně zoubkovanými, druhý jmenovaný i žlutou barvou květů.
Ohrožení a ochrana: Jako jiné druhy rodu je i tento druh zapsán na seznam úmluvy o obchodu s přírodninami (CITES).
Využití: Spolu s příbuzným druhem Aloe dhufarensis patří k oblíbeným rostlinám, používaným v lidovém léčitelství.
Poznámka: Dosti dlouho se pro tento druh používalo jméno Aloe inermis, které vystihuje absenci zoubků na okraji listů. Tímto jménem ale P. Forsskål označil poněkud odlišné rostliny, které se vyskytují v Jemenu a snad i v Somálsku; rostliny z Ománu dostaly platné jméno teprve v roce 2002, poté, co se vyjasnila identita typové položky.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 9. 2010 (Omán, gov. Dhofar, Dhalqut, wádí Sayq).