Karel Čapek se narodil dne 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích, zemřel 25. prosince 1938 v Praze. Známý český spisovatel, novinář, dramatik, filozof, překladatel, fotograf a v neposlední řadě i milovník rostlin.
Není cílem tohoto článku ve speciálně botanicky profilované rubrice představit život a dílo mistra Karla Čapka ve všech podrobnostech – to už za nás udělali mnozí jiní. Pro nás je jistě na tomto místě nejpodstatnější upozornit na jeho knihu laskavých fejetonů s názvem Zahradníkův rok, která poprvé vyšla roku 1929 – právě ta totiž Karla Čapka právem zařadila k osobnostem druhu Homo botanicus. Kresbami knihu doprovodil jeho bratr Josef Čapek (1887–1945). Tato kniha je snad nejněžnějším vyprávěním o zahradnické existenci, která kdy spatřila světlo světa. Je složena z pojednání o činnosti zahradníka během jednotlivých měsíců v roce – Karel Čapek byl sám náruživým zahradníkem, pěstitelem alpinek a kaktusů (rostliny rád nakupoval u O. Smrže). Zahradnické celoroční snažení dokázal s noblesou a sobě vlastním vtipem zachytit na stránkách této knihy naprosto nesmrtelně. Jeho jemný humor je však vonným kořením i v pasážích obecněji botanických (např. Kapitola botanická).
Kromě Zahradníkova roku je Karel Čapek také autorem dalších kouzelných „botanických“ povídek Modrá chryzantéma (Povídky z jedné kapsy – povídka se odehrává v okolí zámku Chýše, kde byl Čapek domácím učitelem v rodině hraběte Lažanského, zcela přesně tedy v nedalekém Lubenci) a Ukradený kaktus (Povídky z druhé kapsy). O rostlinách se ale zmiňuje i ve svých cestopisech – pěstování rostlin komentuje v Obrázcích z Holandska (kapitola Po různých cestách), v Anglických listech vzdává hold i anglickým parkům (Anglický park) a ve Výletu do Španěl (kapitola Jardines) se zase nechává unést zahradou španělskou.
Na jeho počest byl pojmenován kříženec kultivaru Saxifraga ×anglica ´Winifred´s druhem Saxifraga burseriana jako Saxifraga ´Karel Čapek´.
„…Možná, že u vechtrovských domků rostou modré petrklíče nebo strom poznání nebo zlaté kapradí, ale nikdo je nikdy neobjeví, protože po trati choditi se přísně zapovídá, a basta. Jenom bláznivá Klára se tam dostala, protože byla idiot a neuměla číst…“ – K. Čapek: Modrá chryzantéma, Povídky z jedné kapsy.
