Reginald John Farrer se narodil dne 17. února 1880 v anglickém Claphamu (North Yorkshire), zemřel 17. října 1920 v pohoří Minshan v Barmě. Britský zahradník, skalničkář.
Pocházel z bohaté rodiny, pro vadu řeči a operovaný rozštěp patra nechodil do školy a vzdělával se doma. Osamělost jej zřejmě přivedla k zálibě v horách a horských rostlinách, které pěstoval. Už od 10 let dobře znal a sbíral rostliny, ve 14 letech si vybudoval skalku v opuštěném lomu. V 17 letech začal studovat v Oxfordu a studia dokončil v roce 1902, v té době pomáhal s budováním skalky v St. John.
V roce 1902 odcestoval na svou první expedici do východní Asie, navštívil Čínu, Koreu a část Japonska. Z této cesty vznikla kniha The Garden of Asia (1904). V Japonsku pobyl 8 měsíců a velmi na něj zapůsobilo japonské zahradnictví, jeho tradice a vkus. Vytvořil si představu skalky s uměle vytvořeným přírodním vzhledem, se snahou přiblížit se co nejlépe původnímu prostředí. V Asii vyhledával rostliny, mnohé z nich odvezl do Anglie. Snažil se introdukovat do Británie odolné skalničky. Proto založil Craven Nursery v Claphamu specializovanou na asijské alpinky (i když poněkud nešťastně v období ekonomické krize). Po návratu do Anglie se pokusil psát básně a romány, ale výsledek byl průměrný.
V roce 1907 publikoval My Rock Garden, velmi populární a vlivnou knihu, která byla opakovaně vydávána přes 40 let. Dalšími knihami byly Alpines and Bog Plants (1908), In a Yorkshire Garden (1909), Among the Hills (1910). Cestoval po horách Itálie, Francie, Švýcarska. V roce 1913 publikoval práci o sbírání rostlin v italských Dolomitech – The Dolomites: King Laurin’s Garden. Své práce ilustroval kresbami. V roce 1907 navštívil Ceylon a stal se tam buddhistou. V roce 1914 s W. Purdomem (vyškoleným v Kew) podnikli expedici do Tibetu a do provincie Kan-su v Číně. Získali mnoho otužilých druhů rostlin, které se dodnes pěstují v britských zahradách. Farrer popsal mnoho druhů, např. pěnišníků, přestože vozil často jen semena a rostliny bez herbářových dokladů nutných k popisu, klasifikaci a publikaci jména rostliny. Dva roky expedice a sběru rostlin popsal v On the Eaves of the World (2 díly, 1917) a posmrtném The Rainbow Bridge (1921). Jeho poslední cesta vedla do hor Barmy, kam ho doprovázel E. H. M. Cox, který později cestu popsal – Farrer’s Last Journey, Upper Burma 1919–1920 (1926). Zde získal pro skalničkáře méně rostlin než v Číně, klima barmských hor se příliš liší od britských podmínek. Na této cestě zemřel, v Barmě je také pohřben.
Na jeho počest jsou pojmenovány některé druhy, např.: Allium farreri, Codonopsis farreri, Cypripedium farreri, Gentiana farreri, Geranium farreri, Picea farreri, Viburnum farreri.
