Syn.: Evansia tectorum (Maxim.) Klatt, Iris chinensis Bunge, Iris rosthornii Diels, Tectiris tectorum (Maxim.) M. B. Crespo, Mart.-Azorín et Mavrodiev
Česká jména: kosatec střešní (Mareček 1997)
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Druh jihovýchodní Číny, vyskytuje se v oblasti sahající od provincií Jün-nan a Kuang-si přes S‘-čchuan, Chu-pej a Če-ťiang až po Šen-si a Šan-si. Jako okrasná trvalka byl vysazován i v mnoha dalších částech východní Asie, je uváděn také z Bhútánu, Korejského poloostrova i Japonska.
Ekologie: Roste v lesních lemech, na březích vodních toků a na mokrých loukách, v nadmořských výškách od 500 až do 3500 m. Kvete od dubna do května.
Popis: Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem. Většina listů je přízemních, jejich trsy jsou vějířovité, čepele jsou široce mečovité, 15–50 cm dlouhé a 1,5–3,5 cm široké, zakřivené, rýhované, žlutozelené. Květonosné lodyhy jsou 1–2krát větvené, s 1–2 listy; listeny toulce bývají 2 nebo 3, jsou kopinaté, 3,5–7,5 cm dlouhé a až 2,5 cm široké, zelené na vrcholu zašpičatělé; květy vyrůstají po 1–2, jsou modré až modronachové, někdy i bílé (Iris tectorum f. alba), dosahují až 10 cm v průměru, okvětní trubka je zhruba 3 cm dlouhá, vnější okvětní cípy jsou široce vejčité, 5–7 cm dlouhé a asi 4 cm široké, tmavě skvrnité, s výrazným bílým hřebínkem, vnitřní okvětní cípy jsou rozestálé, eliptické, až 5 cm dlouhé a asi 3 cm široké. Plodem je elipsoidní až obvejcovitá tobolka, až 6 cm dlouhá, semena jsou černohnědá, s drobným arilem.
Využití: Používá se v čínské tradiční medicíně. V Japonsku býval sázen na doškové střechy, do evropských zahrad se dostal v roce 1874. Vzácně se lze s ním setkat i v zahradách střední Evropy, mírnou zimu snáší poměrně dobře (bezpečně až do -10 °C), při silnějších mrazech je doporučován zákryt. Na příhodných světlých stanovištích se rychle rozrůstá.
Fotografováno od 4. do 17. 5. 2025 (Česko, kultura).