Darius Milhaud se narodil dne 4. září 1892 v Aix-en-Provence, zemřel 22. června 1974 v Ženevě. Francouzský hudební skladatel, člen umělecké skupiny Pařížská šestka (Les Six).
Dalšími členy tohoto volného uměleckého sdružení byli vedle Milhauda také komponisté Arthur Honegger, Georges Auric, Louis Durey, Francis Poulenc a Germaine Tailleferreová. Na Les Six měl velký vliv i skladatel Erik Satie, ideovým mluvčím skupiny byl v míře značné spisovatel Jean Cocteau, který byl autorem manifestu Le coq et l’arlequin (Kohout a harlekýn) z roku 1918 a také libretistou jejich společného díla Les Mariés de la tour Eiffel (Svatebčané na Eiffelovce) z roku 1921.
Dílo D. Milhauda je poměrně rozsáhlé, je autorem řady oper, baletů, symfonií i komorních skladeb, avšak z našeho velmi úzkého hlediska je samozřejmě nejzajímavější jeho písňový cyklus Catalogue de Fleurs (Katalog květin) pro jednoho zpěváka a sedm nástrojů, opus 60, z roku 1920, na text Luciena Alphonse Daudeta (1883–1946). Jednotlivé části cyklu 1. La violette, 2. Le bégonia, 3. Les fritillaires, 4. Les jacinthes, 5. Les crocus, 6. Le brachycome, 7. L’eremurus jsou vlastně zhudebněnými krátkými a zcela banálními popisy běžných zahradních rostlin, eventuálně obsahují i stručné návody k jejich pěstování. Styl textu si přibližme alespoň na příkladu řebčíku:
Les fritillaires
Les fritillaires aiment les endroits
exposés au soleil et à l’abri du vent
et des gelées printanières.
Pendant l’hiver on les couvre.
On les appelle aussi Oeufs de Vanneau
et Couronnes Impériales.
Tato poetika souvisí s dobovým estetickým trendem – ve snaze odvrátit se od klasických a nezřídka také nabubřelých námětů i forem, vytvářeli tehdy četní umělci díla vycházející z každodennosti, z věcí naprosto běžných. Milhaud tuto poetiku všednosti uplatnil i v hudbě – zhudebnil tedy katalog zahradních květin. Jeho kolega A. Honegger zase pro změnu v této době zkomponoval například symfonickou skladbu Pacific 231, která byla inspirována jízdou expresního vlaku, o pár let později vznikla i další jeho skladba s jednoznačným názvem Rugby.
Jako mírně floristicko-zemědělský se může jevit i Milhaudův písňový cyklus Machines agricoles (Zemědělské stroje) pro jednoho zpěváka a sedm nástrojů, z roku 1919, jehož text byl tentokrát převzat z katalogu zemědělských strojů.
Ani při značné snaze jsme dosud nenašli ve vážné hudbě žádný jiný výraznější botanický prvek, rostliny hrají obvykle v hudbě spíše role vedlejší – leda snad kromě opery Afričanka od Giacoma Meyerbeera, kde se stane jedna z nich krvelačnou bestií a děj hudebního dramatu skutečně zásadně ovlivní.
