Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, jinak Paracelsus, se narodil v roce 1493 nebo 1494 v Maria-Einsiedeln ve Švýcarsku, zemřel 24. října 1541 v Salcburku. Byl to alchymista, astrolog i lékař.
Pocházel ze zchudlé švábské šlechtické rodiny, o poslední rodinný majetek přišel už děd Georg Bombastus díky soudním sporům (jméno Bombastus má být nářeční formou slova Baumbast = lýko). Otec W. Bombastus z Hohenheimu se s Theophrastem přestěhovali v roce 1502 do Villachu, kde se v okolí těžilo olovo a další kovy. W. Bombastus zde působil jako městský lékař a učil na hornické škole. Theophrastus se proto seznámil s mineralogií a díky tomu se stal stoupencem léčby chemickými látkami, na rozdíl od obvyklých galenik (rostlinného původu). Studoval nejdřív v klášterních školách obvyklé předměty, ale setkal se i se základy alchymie a metalurgie. Medicínu začal studovat v Tübingenu, ale pak střídal univerzity – uvádí se Heidelberg, Mohuč, Trevír, Kolín nad Rýnem, Freiburg, Ingolstadt. Porovnáním výukových programů došel k závěru, že všude se jen do omrzení opakují klasičtí autoři (Aristoteles, Galén) a jejich arabští interpretové (Avicenna, Averroes). Lékaři té doby nepřipravovali léky, nevěnovali se chirurgii. Theophrastus už díky zkušenostem z alchymie i metalurgie měl blíže k experimentům.
Ve Vídni získal bakalářský titul, ale před epidemií moru odešel do Wittenbergu, Lipska a Erfurtu. V roce 1512 se přesunul do Itálie, navštívil Milán, Pavii, Mantovu, Benátky, Padovu, ve Ferraře nejspíš získal lékařský titul. V Itálii zahájil také kariéru vojenského chirurga. Byl poměrně úspěšný, protože na rozdíl od dobových zvyků se nevěnoval amputacím a jiným drastickým metodám, snažil se o minimální zásahy a hlavně udržení rány v čistotě, spoléhal na hojivou sílu organismu. S vojskem procestoval Itálii, část Francie a Španělska. Později ho vedly další cesty více méně po celé Evropě, do Ruska, možná i do severní Afriky. Když opustil armádu, hledal další zkušenosti a zajímal se i o znalosti katů, holičů, sedláků, vesnických kovářů, o lidové prostředky včetně zaříkávání, zkoušel nové metody. Uvádí se, že používal praxí odzkoušené prostředky – např. vrbovou kůru. Věřil však i pověrám, například tvrzení, že zasadíme-li člověka nohama do země, může žít bez potravy, anebo aplikaci masti na zbraň místo na ránu touto zbraní způsobenou. Sem patří i to, že pro použití léčiv věřil na princip analogie, na tzv. doktrínu signatur – vlastnosti a sílu léku lze odvodit ze vzhledu. Otoky léčil léky podobnými slunci, aby vytáhly vodu (např. síra). U rostlinných léků pak předpokládal, že žlutá barva květin nebo tvar listu podobný tvaru jater léčí játra a žloutenku. Pokud tvar listů nebo jiných částí rostliny připomíná srdce – léčí srdce. Vstavače se používaly na problémy s potencí, mečík pro vrstvy obalů na hlíze chrání před zraněním chladnou zbraní. Hlízy satyrikonu (tedy vstavače) pro svůj tvar sloužily k přípravě afrodisiak. Listy syderica (možná sporýš lékařský) připomínají hada, využití je ochrana proti jedům. Bodlák měl léčit vnitřní bodání.
Theophrastus se občas vracel za otcem do Villachu, po roce 1524 se věnoval i náboženství a svou komplikovanou povahou se dostával opakovaně do potíží. Doba byla nepokojná, probíhaly spory katolíků s luterány, selské války aj. Theophrastus používal vlastní filozofii spojenou s alchymií a podle ní i léčil. Mnohé jedy používal jako léky – sirník antimonu, arzen, rtuť a další. Připisuje se mu myšlenka, že jen koncentrace určuje rozdíl mezi lékem a jedem. Právě s koncentrací rtuti experimentoval při léčbě syfilis.
Theophrastova léčba různých nemocí byla úspěšná i neúspěšná, ale pravidelně se dostával do sporů s místními lékaři, případně s univerzitními profesory. Nejznámější jsou jeho spory v Basileji, kde přednášel na veřejnosti a dokonce pálil knihy autorů, které kritizoval. Často se také soudil se svými pacienty pro nedodržení sjednaného platu. Psal o všem možném – náboženské práce, o ctnosti, o meteoru, o kometě, o medicíně např. Opus paramirum (1530), Die grosse Wundarznei (1536–37), De natura rerum (1537). K jeho životu i smrti se váží různé legendy.