Syn.: Polygala humilis Vell., Polygala ramossisima Cav., Polygala tenella Willd.
Čeleď: Polygalaceae Hoffmanns. et Link – vítodovité
Rozšíření: Neotropický druh, vyskytuje se v širokém pásu táhnoucím se od Mexika a Velkých Antil (byl popsán z Jamajky) přes celou Střední Ameriku a sever Jižní Ameriky až po východní oblasti Brazílie (Amazônia, Caatinga, Cerrado, Mata Atlântica, Pampa) a severovýchodní Argentinu. V polovině 19. století byl zavlečen na indonéskou Jávu, odkud se rozšířil po celé jihovýchodní Asii i severovýchodní Austrálii, obsadil také řadu tichomořských ostrovů, včetně Nové Kaledonie, Fidži, Samoy a Havajských ostrovů.
Ekologie: Roste ve vlhké křovinaté vegetaci a v lesních lemech, na březích vodních toků, též často na stanovištích narušovaných lidskou činností, při okraji zemědělsky obdělávaných ploch i jako polní plevel, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 2500 m.
Popis: Jednoletá bylina s lodyhou přímou, 10–50 cm dlouhou, obvykle větvenou, žláznatě chlupatou. Dolní listy vyrůstají často v 4–5četném zdánlivém přeslenu, výše položené listy jsou střídavé, skoro přisedlé, úzce kopinaté, 5–20 mm dlouhé a 1–4 mm široké, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu špičaté, 1žilné. Květenství je hroznovité, 2–15 cm dlouhé; listeny jsou kopinaté, špičaté, opadavé; kališních lístků je 5, vnější 3 jsou eliptické, tupé, 2 vnitřní jsou podlouhle eliptické, zhruba 2 mm dlouhé; korunní lístky jsou 3, bělavé, často nafialověle naběhlé, postranní korunní lístky jsou úzce vejčité, člunek nese na konci přívěsek; tyčinek je 8. Plodem je elipsoidní tobolka, zhruba 2 mm dlouhá, lysá, nekřídlatá.
Využití: Ve Střední Americe je nejběžnějším zástupcem rodu Polygala, používá se tu v tradiční medicíně.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 8. 3. 2013 (Indonésie, Sumatra, okolí Gunung Talang, Solok).