Syn.: Isolophus saxatilis Spach, Polygala juniperina Cav., Polygala laticarpa (Doum.) Sennen, Polygala rupicola Pomel, Polygala saxatilis Desf., Polygala tunetana Murb.
Čeleď: Polygalaceae Hoffmanns. et Link – vítodovité
Rozšíření: Západomediteránní druh, jehož areál sahá od východu Španělska, Maroka a severu Alžírska přes Baleáry a jihovýchod Francie až po italskou Sardinii.
V severozápadní Africe jsou kromě nominátního poddruhu rozlišovány ještě poddruhy Polygala rupestris subsp. font-queri a P. rupestris subsp. oxycoccoides.
Ekologie: Roste na suchých skalách a útesech, ve skalních štěrbinách, také na starých kamenných zdech, v mediteránní křovinaté vegetaci, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1900 m. Kvete od března do listopadu.
Popis: Vytrvalá bylina dosahující výšky až okolo 20 cm, s lodyhou na bázi dřevnatou, vystoupavou až přímou, chlupatou. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, čárkovité až kopinaté, 7–25 mm dlouhé a 1–3 mm široké, poněkud kožovité, po okraji podvinuté, na vrcholu špičaté. Květenství je hroznovité, 1–3(–8)květé, kališní lístky jsou nestejné, 3–4 mm dlouhé, křídla jsou obvejčitá, 6–8 mm dlouhá, s blanitým lemem a centrální nazelenalou až nachovou kresbou, koruna je asi 6 mm dlouhá, zelenobílá, horní korunní lístky jsou asi 3,5 mm dlouhé, přesahující člunek nesoucí hřebenitý přívěsek, který je až 1,5 mm dlouhý, nachový. Plodem je úzce křídlatá tobolka, až 12 mm dlouhá.
Poznámka: Na Baleárských ostrovech, odkud pocházejí tyto snímky, se vyskytují tři zástupci rodu Polygala, kromě zde představovaného druhu jsou to ještě Polygala monspeliaca a Polygala vulgaris. Ve zdejších zahradách bývá pěstován také jihoafrický druh Polygala myrtifolia.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 13. 4. 2025 (Španělsko, Baleárské ostrovy, Mallorca, Serra de Tramuntana, masiv Tossals Verds) a 18. 4. 2025 (Mallorca, Andratx, La Trapa).