Za doby teroru během francouzské revoluce mohl být žlutě kvetoucí kosatec na zahradě důvodem ke gilotinování. Kosatec byl považován za královský znak, Fleur-de-lis, a při vhodně napsaném udání byl jeho pěstitel zatvrzelý roajalista. Doba revolučního teroru již dávno minula a pěstování rostlin bylo po dvě století jednou z nejliberálnějších oblastí lidské činnosti. Snad jen za komunistů v padesátých letech by se úmyslné vysazování dříšťálu na polních remízcích mohlo považovat za provokaci, i když pokud by měl rudé listy…
Pocit volnosti a možnost realizace způsobila velký boom různých pěstitelských a zahrádkářských spolků. Zákon nereguloval, zda máte na své zahrádce trpaslíka (pokud byl rozumné velikosti a na jeho umístění nebylo potřeba stavební povolení), kedlubny nebo střevíčníky. A i když na cestě po Evropě jste strávili většinu času během hraničních kontrol, celník nejen že se štítil prohlédnout vaše terénní auto, ale úplně mu stačil papír, že jste z Českého svazu pěstitelů růží a auto plné cibulovin vezete pro vědecké účely.
Za posledních dvacet let však toto liberální pojetí vzalo za své. Nejprve se zpřísnily kontroly na hranicích. V zájmu ochrany plodin se přísněji dbá na rostlinolékařská povolení, vstoupil v platnost CITES, který v zájmu ochrany v přírodě ohrožených druhů reguluje obchod i s druhy běžnými a plevelnými, které by si celníci mohli splést s těmi ohroženými. A protože chrání celé čeledi, tak i rostliny uměle vypěstované, mutované jako kristátní variegátní kaktusy vzniklé ozařováním v Japonsku.
Zásadní zlom nastal v roce 1992, kdy na úspěšném zasedání v Riu političtí ekologové odsouhlasili, že přírodní bohatství nestvořil Bůh či matka příroda, ale jednotlivé vlády a místní komunity. Tudíž není majetkem všech, ale právě té jedné vlády. A tak si již nesmíte volně beztrestně vyrýt či zkoumat cizí flóru, protože co kdybyste na jejich rostlinách něco vydělali? Od této doby je jasné, co je biopirátství. Jednotlivé státy dlouho nevěděly, jak se k tomuto postavit. Určitá pravidla dal protokol z Nagoje z roku 2010 (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014). Přesto si každý stát závěry protokolu vykládá po svém. Dnes máme státy, které vymýšlejí přísná pravidla a do kterých nesmíte bez řady povolení nic dovézt (Norsko). Naopak jsou státy, které protokol nepřijaly či jej řeší velice laxně (Čína, USA). Zřejmě protože ví, že dovozem mohou více získat než ztratit. A to i přes historickou zkušenost s housenkami bource a bambusovou tyčí.
Další krok, který po omezení pohybu musí následovat, je samozřejmě regulace držby, protože co kdybyste měli něco propašovaného doma? Takže u zákonem chráněných rostlin (jak domácích, tak CITESových) musíte prokázat jejich původ. Původní idea byla, že se všechny rostliny musí evidovat na úřadě. Jenže domácností, co vlastní kaktus či sněženku, je mnoho a úřady začaly kolabovat již jen v době, kdy hlásili své CITESové rostliny jen profesionálové (amatér totiž o tomto zákonu nic nevěděl). Takže se povinnost změnila na povinnost prokázání původu. I to ale naráží na problém. U mnoha druhů je možné volně přivézt semena či tkáňové kultury… a teď co s tím. A že by OBI či Hornbach, které občas CITES prodávají, vám dali účtenku s přesným vědeckým jménem rostliny a exemplář nezaměnitelně označili? A jestlipak to po nich někdy vůbec někdo chtěl?
Ale vlastnit nesmíme více rostlin. U karanténních plevelů je to jasné. Navíc striktní zákaz se vztahuje pouze na jeden rod – Arceuthobium (Santalaceae). Jedná se o poloparazitickou rostlinu lesních dřevin, jejíž zplanění by způsobilo velké škody na lesních porostech. Dovézt (a tedy i vlastnit) také nesmíte jehličnany, některé další dřeviny (duby, kaštanovníky) a plodiny z neevropských zemí. To vyplývá z rostlinolékařských zákonů.
Pěstovat se nesmí i rostliny poskytující omamné a halucinogenní drogy (Trestní zákoník ČÁST DRUHÁ HLAVA VII Díl 1 § 285). Zákon praví, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém houbu nebo jinou rostlinu, může si jít sednout až na pět let. No, houba není rostlina. A je to diskriminace zoologů, protože nerespektuje omamně jedovaté živočichy. Jedná se o konopí, rostliny obsahující DMT, 5-methoxy-DMT (chrastice rákosovitá, Banisteriopsis caapi, Calycanthus floridus a mnoho dalších), rostliny obsahující meskalin (kaktusy – např. Lophophora) a kokainovník pravý (Erythroxylum coca). Takže mnoho zahradnictví, pěstíren kaktusů se dostává na seznam deelerů drog a nepovoleně pěstuje drogy každý druhý majitel zahradního jezírka s variegátní chrasticí. Pokud chcete na webu jednoduše najít oficiální seznam zakázaných rostlin poskytujících drogy, asi ho nenajdete (na rozdíl od neoficiálních seznamů, kde snadno najdete co hulit a jak vám potom bude). Pokud si budete kupovat neznámou rostlinu, schovejte si účtenku a nechte ji testovat na obsahové látky. Jen tak můžete vyváznout s čistým trestním rejstříkem.
Módní kapitolou současného botanického a ekologického bádání jsou rostlinní vetřelci. Je to pochopitelné, invaze způsobují škody zemědělství, divoké přírodě i našemu estetickému cítění. Probíhají již miliony let, člověk je sleduje stovky let a poslední desetiletí i pečlivě zkoumá. A co by to bylo za proces, aby nebyl regulován zákonem? A tak v těchto dnech vstupuje v platnost Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Z něj vyplývá, že nesmíte vlastnit a šířit potenciálně invazní rostliny a živočichy. No, půjde-li to takto dál, asi většina zahrádkářů přestane rostliny pěstovat a s ohledem na svou svobodu a duševní zdraví své i své rodiny dá přednost bezpečnějšímu a jednoduššímu koníčku, pokoutní výrobě atomové bomby…
Zákaz pěstování vetřelců a trifidů
Nová legislativa vždy budí vášně. A zvláště nekompromisní zákazy, napsané od stolu, nad kterými selský rozum prostého lidu zůstává stát. V lepším případě budí nařízení posměch, v horším rozhořčený nesouhlas. A tak dodnes většina lidí nechápe, proč nemůžeme mít pomazánkové máslo a tuzemský rum. Na druhou stranu Angličané mohou mít guinejské prase (guinea pig – morče). A to je teprve klamání spotřebitele. Spletete-li si pomazánkové máslo a máslo, zas tak moc vás to nezklame. Ale představte si, že si objednáte guinejské prase a na talíři vám přinesou místo flákoty vepřového jakéhosi hlodavce!
V současnosti hýbe internetem Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Zvláště milovníci zvířátek vidí vykastrované či nedej bože zastřelené mývaly, či na seznamu CITES vedené ibise posvátné. I mě je líto mé domácí želvy, kterou mám přes deset let a teď si z ní mám nejspíše uvařit polévku. To přeháním, chovaná zvířata mohou v chovu dožít…
Jak je to ale s rostlinami? Porozumět textu směrnice není jednoduché. Četl jsem jí několikrát a kromě deklarace, že invaze škodí, jsem nic moc nepochopil. Ale výklad, který získáváme z médií je takový, že se jedná o striktní zákaz vlastnit, chovat či pěstovat. A jestliže vlastníte některou zakázanou rostlinu, musíte ji zničit.
Nebyl by to první zákaz. Omezené je pěstování rostlin omamných a halucinogenních a nesmíte vlastnit a pěstovat karanténní plevele (jejich seznam se postupně měnil, dnes se striktní zákaz vztahuje pouze na Arceuthobium. Původně však i na tomto seznamu byly některé invazní druhy, dnes je nařízen pouze jejich monitoring, který by sloužil nejspíše právě jako podklad pro Nařízení. Rostlinolékařský monitoring se vztahuje na tyto druhy:
1. Cabomba caroliniana Gray
2. Crassula helmsii (Kirk) Cockayne
3. Eichhornia crassipes (Mart.) Solms
4. Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier
5. Heracleum persicum Desf. ex Fisch.
6. Heracleum sosnowskyi Mandenova
7. Hydrocotyle ranunculoides L.
8. Lysichiton americanus Hultén et H. St. John.
9. Polygonum perfoliatum L.
10. Pueraria lobata (Willd.) Ohwi
11. Senecio inaequidens DC.
12. Sicyos angulatus L.
13. Solanum elaegnifolium Cav.
Již v Zákoně o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. jsou uvedené nástroje na regulaci nepůvodních druhů rostlin a živočichů v rámci obecné i zvláštní ochrany přírody a krajiny. Záměrné rozšíření geograficky nepůvodních druhů rostlin či živočichů do krajiny podléhá povolení orgánu ochrany přírody (nejde-li o hospodaření podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy); v základních ochranných podmínkách některých kategorií zvláště chráněných území je pak povolování a uskutečňování rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin nebo živočichů zcela zakázáno.
Ignorování zákona můžete snadno posoudit – stačí se podívat na výsadbu zeleně kolem kterékoli dálnice.
Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 se věnuje invazním druhům rostlin a živočichů.
Z nařízení můžeme citovat asi jeho nejdůležitější část:
Invazní nepůvodní druhy by měly být považovány za invazní nepůvodní druhy s významným dopadem na Unii, pokud škoda, kterou způsobují v zasažených členských státech, je natolik závažná, že je důvodem k přijetí zvláštních opatření použitelných v celé Unii, a to včetně členských států, které dosud zasaženy nebyly, nebo je dokonce nepravděpodobné, že zasaženy budou. Aby bylo zaručeno, že výběr invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii zůstane přiměřený, měl by být unijní seznam vypracován a aktualizován postupně a měl by být zaměřen na ty druhy, v jejichž případě se díky zařazení na unijní seznam nákladově efektivním způsobem zajistí účinná prevence, minimalizace a zmírnění nepříznivých dopadů těchto druhů. Jelikož druhy náležející do stejné taxonomické skupiny často mají podobné ekologické nároky a mohou představovat podobná rizika, mělo by být ve vhodných případech povoleno zahrnutí taxonomických skupin druhů na unijní seznam.
Měly by být prováděny úřední kontroly zvířat a rostlin, aby se zabránilo záměrnému zavlékání či vysazování invazních nepůvodních druhů (§23).
Zákon tedy řeší již druhy páchající významné škody (není již pozdě?). Pokud bude úřední pojetí stejné jako u CITES, zakáže postupně dovážet a pěstovat celé čeledi, třeba Asteraceae či Apiaceae?
Nařízení je nejen těžce čitelné, ale také hodně obecné. Jeho působnost upřesňuje PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2016/1141 (tedy již akt úřední, nikoli demokratický). V nařízení je již seznam invazních druhů závazný pro celou Unii. Z rostlinných druhů se jedná o tyto:
- Baccharis halimifolia L.
- Cabomba caroliniana Gray
- Eichhornia crassipes (Martius) Solms
- Heracleum persicum Fischer
- Heracleum sosnowskyi Mandenova
- Hydrocotyle ranunculoides L. f.
- Lagarosiphon major (Ridley) Moss
- Ludwigia grandiflora (Michx.) Greuter & Burdet
- Ludwigia peploides (Kunth) P.H. Raven
- Lysichiton americanus Hultén and St. John
- Myriophyllum aquaticum (Vell.) Verdc.
- Parthenium hysterophorus L.
- Persicaria perfoliata (L.) H. Gross (syn. Polygonum perfoliatum L.)
- Pueraria montana var. lobata (Willd.) (syn. Pueraria lobata (Willd.) Ohwi)
Komise rovněž dospěla k závěru, že tyto invazní nepůvodní druhy splňují všechny podmínky stanovené v čl. 4 odst. 6 nařízení (EU) č. 1143/2014. Některé z těchto druhů jsou především na území Unie již usídleny, nebo dokonce v některých členských státech široce rozšířeny, a mohou nastat případy, kdy nelze tyto druhy vyhubit nákladově efektivním způsobem. Je však vhodné zahrnout tyto druhy na unijní seznam, neboť existují jiná nákladově efektivní opatření, která lze realizovat, jako např. prevence zavlékání či vysazování nebo dalšího šíření na území Unie, podpora včasného zjištění a rychlé eradikace druhů, které se dosud na území nevyskytují nebo nejsou široce rozšířeny a jejich regulace uzpůsobená konkrétním podmínkám daných členských států, včetně rybolovu, lovu nebo odchytu do pastí nebo jiného druhu sklízení za účelem konzumace nebo vývozu za předpokladu, že se tyto činnosti provádějí v rámci vnitrostátního regulačního programu (citace z prováděcího nařízení).
Z unijního seznamu se dva druhy občas pěstují jako akvarijní rostliny (Myriophyllum aquaticum, Cabomba caroliniana) a toulcovka (Lysichiton americanus) se pěstuje v botanických zahradách a větších zámeckých parcích již dlouho a invazně se nechová. Naopak je často brána jako součást kulturního dědictví introdukce rostlin v době romantismu. Úsměv vzbuzuje zákaz tokozelky (Eichhornia crassipes), tropického druhu. V tropech je jednou z nejznámějších invazních rostlin, způsobuje tam řadu problémů. U nás se běžně pěstuje jako okrasná rostlina ve sklenících a přes léto ve vodních nádržích. Jako zajímavý biologický objekt je demonstrován i ve školních zahradách. Rostlina hyne při teplotách kolem 0 °C a neexistuje možnost, že by přežila ve volné přírodě (a to ve většině Evropy).
Jako právní laik chápu, že je třeba zajistit, aby tyto druhy se nerozšířily ze států, ve kterých rostou, do států, ve kterých nerostou. A proti jejich šíření budou vyčleněny finanční prostředky. Být radním města Kocourkova, nejednal bych jinak. Také bych vybral alespoň nějaké rostliny, které u nás nemůžou zplanět a inkasoval dotace na zabránění jejich šíření, a u dalších, které škodí nějakých tisíc kilometrů od města, bych doufal, že k nám nedoputují (a samozřejmě čerpal dotace na jejich výzkum, informaci veřejnosti, represivní aparát kontrolující každé akvárium každého měšťana).
Jakékoli striktní nařízení je v biologii problematické a vytvářet seznam pro tak geograficky, geologicky a klimaticky různorodé území, jako je EU, je prakticky nemožné. Jiná situace by byla pro menší území. Ale podle vyjádření MŽP, které bylo již zveřejněno na internetu, chystá se také národní seznam, obsahující například křídlatky či „náš“ bolševník.
Invaze nepůvodních druhů jsou velký ekonomický problém. Ale přiznejme si, zatím se řeší spíše okrajově a naší činností jim jen pomáháme. Přestali jsme extenzivně zemědělsky využívat krajinu, kosit a sušit trávu z každé meze se již nevyplácí. Údržba ploch kolem velkých staveb a brownies neexistuje, což podporuje šíření ruderálů. Asi nejproblematičtější je moderní zahradničení. Ještě před pár lety každý zahradník věděl, že rostlina po odkvětu se má ostříhat. Podpoří se tím kvetení příští rok, udrží čistota odrůdy a záhon vypadá upraveně. Dnes je trend stříhat co nejméně. Šetří se tím peníze, suché ojíněné stonky jsou přece krásné a záhony vlastně bezúdržbové. A jsou-li na konci obce a u silnice, tak máme na nějakou invazi dobře zaděláno. Ale toto se zákonem nevyřeší. Je jednodušší zakázat alespoň něco. Jen mám obavu, aby z pár zakázaných rostlin se časem seznam netransformoval na seznam pouhých několika rostlin, které bude povoleno pěstovat. Podobně jak je tomu u zvířat, kde je v některých evropských státech snaha vytvořit povolené seznamy akvarijních ryb a terarijních plazů.
