Primus Sobotka se narodil dne 29. ledna 1841 v Horním Nouzově u Velimi, zemřel 1. srpna 1925 v Praze. Český etnograf, etnobotanik, beletrista, básník, ředitel redakční kanceláře Ottova slovníku naučného (v letech 1898–1908), redaktor Světozoru. Také překladatel z němčiny, angličtiny a ukrajinštiny.
Po absolvování gymnázia studoval na univerzitě v Praze klasickou a slovanskou filologii. V letech 1866–68 byl vychovatelem u barona Dobřenského v Potštejně, v letech 1869–79 u Jana Norberta rytíře z Neuberka v Čejticích u Mladé Boleslavi. Z jeho dochované korespondence můžeme usuzovat, že udržoval těsné styky s tehdejšími českými spisovateli, například s Aloisem Jiráskem, Eliškou Krásnohorskou, Janem Nerudou, Gabrielou Preissovou, Karolinou Světlou aj.
Do dějin botaniky se zapsal nepřímo. Nevytvořil žádnou ryze botanickou práci, jako etnograf studující slovanskou symboliku se však důkladně zabýval vztahem Slovanů k rostlinám. Je autorem pozoruhodné a v mnoha ohledech zcela výjimečné knihy Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských (vydáno v Praze, nákladem Matice české, v kommissí u Františka Řivnáče, 1879). V této knize srovnal lidovou slovesnost a zvykosloví všech slovanských národů, vybral z nich zmínky o rostlinách a pokusil se je etnograficky vysvětlit. Poukázal na významný vztah Slovanů k dřevinám (dub, lípa, bříza, javor, buk, jasan, topol, vrba, jabloň, hrušeň, slivoň, kalina, jeřáb, líska, ořešák, brslen, bez, jedle, smrk, borovice, jalovec, tis, růže), zajímala ho symbolická souvislost života rostlinného a lidského, význam rostlin v lidových obřadech, vylíčil i lesní a polní slovanská božstva. Nalezl v lidové slovesnosti četné odkazy na léčivé účinky rostlin, zaujalo ho věštění prostřednictvím rostlin, kapitolu věnoval i lidovým jménům rostlin. Neopomenul ani zmínit rostliny bájné (např. otvírací bylina, bludný kořen a herba, cujus nomen ignotum est).
Je také tvůrcem knih Výklady prostonárodní z oboru jazykozpytu, bájesloví, psychologie národní (Praha 1882), Kratochvilná historie měst a míst v zemích Koruny Svatovácslavské (Praha 1884), významné stati o českém zvykosloví Feste und Bräuche der Slaven (in: Die Österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild; Böhmen I. Wien 1894) a překladatelem Herloßsohnových (1868–1873) a Longfellowových povídek a Romanesova Duševního života zvířat (Praha 1886). Zamýšlel napsat i knihu o vztahu Slovanů ke zvířatům, k tomu už však nedošlo.
Následující citát uvádím na tomto místě záměrně jako doklad ohromující Sobotkovy skromnosti:
„…Všecky mé práce vznikly z cizího popudu a jsou jen převlečením v českou halenu. Originality v nich je pramálo. Proto patří i s autorem do starého železa.“ – P. Sobotka: Mé studie bájeslovné a zvykoslovné. In: Čsp. Český lid, ročník 25. Praha 1925.