Syn.: Tilia ruprechtii Borbás, Tilia rubra var. obliquifolia f. dasystyla (Steven) V. Engler, Tilia rubra var. dasystyla C. K. Schneider
Česká jména: lípa kavkazská (Ottomanský 2018)
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Druh Tilia dasystyla se vyskytuje v jižní části Krymu, na Kavkaze, v Malé Asii a severním Íránu. Nominátní poddruh, který je zachycen i na našich fotografiích, najdeme výhradně v horách jižního Krymu (Кримські гори / Крымские горы), poddruh Tilia dasystyla subsp. caucasica roste v Předkavkazsku, Zakavkazsku, na severu i západě Malé Asie a v severní části Íránu (v pohoří Alborz). Třetím poddruhem je T. dasystyla subsp. multiflora z Abcházie a západní Gruzie.
Je jistě zajímavé, že v katalogu schwarzenberských školek na Hluboké z roku 1880 je uvedena jakási „Tilia dasystyla (Krim-Linde)“ také, nelze však vyloučit, že ve skutečnosti se jednalo o v této době již v německých zemích rozšířenou lípu zelenou (Tilia ×euchlora). Nominátní poddruh lípy kavkazské byl donedávna pěstován nejspíš jen zřídka, do nejvýznamnějších zahrad Velké Británie byl s jistotou introdukován Donaldem Pigottem v roce 1992, odtud se začal šířit i do zbytku Evropy. Do snad nejreprezentativnější sbírky lip u nás ve středočeských Oplanech-Klíčích se dostal teprve v roce 2015. Jisté je, že pod jménem Tilia dasystyla se ve střední Evropě pěstuje řada nejrůznějších typů, mezi nimiž jistě najdeme dřeviny i původu kavkazského, maloasijského či íránského.
Ekologie: Nominátní poddruh lípy kavkazské roste v listnatých lesích na jižní svazích Krymských hor, v horských údolích a na prameništích, společně například s druhy Carpinus orientalis, Quercus pubescens, ale i Fraxinus excelsior, Quercus petraea či Fagus orientalis, v nadmořských výškách zhruba od 120 až do 1200 m. Kvete v červenci.
Popis: Opadavý strom dosahující výšky až okolo 30 m, v habrových porostech však vytváří vícekmenné stromy dosahující výšky pouze 4–10 m. Borka je šedá, hladká, později brázdivá, letorosty jsou jasně zelené nebo karmínově červené, lysé, s malými lenticelami. Listy jsou řapíkaté, okrouhlé (někdy mohou být i laločnaté), 4,8–8,2 cm dlouhé a 4,7–8,1 cm široké, čepel je tedy většinou skoro stejně široká i dlouhá, na bázi je srdčitá nebo vzácněji i uťatá, po okraji pilovitá, zuby jsou téměř rovnostranné, lehce kupředu zakřivené, někdy i dvojité, s výrazným osinkatým hrotem, který je až 1,7 mm dlouhý, vrchol čepele je zašpičatělý, špička je úzce trojúhelníkovitá. Postranních žilek je 6–7 párů, na líci je čepel tmavě zelená a zřetelně lesklá (větší míru lesku si listy uchovávají i po uschnutí), lysá, na rubu světle zelená až našedlá, nikoli však šedozelená, téměř lysá, jen v paždí žilek s výraznými chomáčky svazčitých chlupů slámové až světle hnědé barvy a na žilkách řídce oděná přitisklými jednoduchými nebo vidličnatými chlupy. Květenství je svěšené, 1–2krát větvené, s 3–7 květy; listen je stopkatý, úzce eliptický, 4,8–7,7 cm dlouhý, nejširší u středu, po obou stranách lysý; tyčinek je 35–40, staminodia chybí. Plody jsou obvejčité až skoro kulovité, hladké nebo se slabě zřetelnými žebry, bíle hedvábitě plstnaté.
Ohrožení a ochrana: Tento druh lípy byl zapsán do seznamu chráněných rostlin v Červené knize Ukrajiny.
Poznámka: Lípa kavkazská bývá uváděna jako jeden z rodičů hybridní lípy zelené (Tilia ×euchlora).
Fotografováno dne 22. 9. 2020 (Česko, Čechy, Oplany-Klíče).
Literatura:
Donald Pigott (2012): Lime-trees and Basswoods: A Biological Monograph of the Genus Tilia. Cambridge University Press.
Ondřej Ottomanský (2018): Zhodnocení rodu Tilia L. z pohledu zahradní a krajinářské architektury. Disertační práce, Zahradnická fakulta v Lednici.