Kašpar Zachariáš Vusín (Wussin, Wuschin, Wussim, Vusim, Vušin, Vušim, Wusyn) se narodil dne 16. prosince 1664 v Praze, zemřel 12. února 1747 tamtéž. Český barokní nakladatel, autor trojjazyčného slovníku.
Jeho otec Daniel Vusín přišel do Prahy ze Štýrského Hradce a usadil se nejprve na Novém, později na Starém Městě pražském, kde působil jako nakladatel, mědirytec a knihkupec. Kašpar Zachariáš šel v otcových šlépějích a stal se také mědirytcem, pravděpodobně však nabyl i právnického vzdělání. Po otci převzal i rodinné žezlo v činnosti nakladatelské a knihkupecké. Postupně se stal bohatým měšťanem, koupil v Praze několik domů, vlastnil i hostinec, vinici a polnosti, dosáhl privilegovaného postavení.
Dne 3. srpna 1705 byl zvolen radním na Starém Městě a na radnici pracoval až do konce života. Zastával funkci inspektora vah, dohlížel zároveň na cechy bečvářů, kožešníků, punčochářů, provazníků. Svědčil i při sepisování závětí a byl pověřován sestavováním inventářů majetku zemřelých měšťanů.
Pro historii je důležitá především jeho činnost nakladatelská. V letech 1697 a 1698 vydal knižní katalogy, které jsou roztříděny podle oborů, staral se o vydávání knih v pražské arcibiskupské tiskárně, kde bylo vydáno například dílo Grammatica linguae bohemicae methodo facili jezuity Václava Jandyta (1704, u Vusína poprvé roku 1705). Dalším Vusínovým nakladatelským počinem je i Slovař český Jana Františka Josefa Ryvoly (1716).
Pro nás – ovšem rozhodně nejen pro českou botaniku – je podstatná Vusínova činnost lexikografická. Vusín sám sestavil a financoval tři vydání německo-latinsko-českého slovníku. První dvě vydání nesou název Dictionarium von dreyen Sprachen, Teutsch, Lateinisch und Boehmisch. Slovník vyšel poprvé v letech 1700 až 1706, druhé vydání je z let 1722 až 1729. Od roku 1740 asi do roku 1746 vyšel slovník potřetí v pozměněné podobě a pod novým názvem Lexikon tripartitum, Oder Teutsch, Lateinisch und Boehmisches Woerter-Buch.
V minulosti byl Vusín osočován z jazykového purismu: Čechů nechce učiti česky, nýbrž chce dokázati Němcům, že bohatá řeč naše všecky německo-latinské půjčky slovní dovede nahraditi původními výrazy vlastními, čímž skladatel usiluje vzbuditi k ní úctu u svých i cizích – tvrdí o něm například Jaroslav Vlček v Dějinách české literatury. Toto nařčení však není zrovna oprávněné, k některým slovním náhradám se sice Vusín uchýlil (např. „křípoprášek“ pro tabák), avšak již několik současných jazykovědců poukázalo na skutečnost, že Vusínův Slovník je rozhodně spíše spolehlivým průřezem dobovou slovní zásobou, než dílem přehnaně neologickým. Toho si samozřejmě můžeme povšimnout i ve zde uvedeném pojmosloví a jmenosloví botanickém. Vusínovou snahou bylo zaznamenat česká jména rostlin, často již dávno používaná. To můžeme vidět například na české podobě jména pro Acorus, Hájek v roce 1562, Zalužanský v roce 1592 i Huber v roce 1596 nazývali tuto rostlinu „prustvorec“, Vusín také potvrzuje „prustvorec“, pouze ještě připojil další používaná jména „kalkán, kalmes“. Podobných příkladů najdeme samozřejmě mnohem více.
Ve Vusínově Slovníku můžeme tedy sledovat vývoj českého botanického pojmosloví, ale dokonce i jmenosloví v první polovině 18. století, tedy v době, která je na české botanicky zaměřené spisy velmi chudá.
