Syn.: Epilobium abortivum Hausskn., Epilobium alternans Link ex Hausskn., Epilobium anceps Lamotte, Epilobium neogradiense Borbás, Epilobium otites Hoffmanns. ex Steud., Epilobium sparsifolium Dumort.
Čeleď: Onagraceae Juss. – pupalkovité
Rozšíření: Hlavní část areálu se rozkládá v západní a jihozápadní Evropě, od Portugalska a Španělska po sever Německa; mnohem vzácnější je na jihovýchodě kontinentu. Ve Středozemí roste i na některých ostrovech (Korsika, Sardinii, Sicílie, Kréta, Kyklady a Kypr), zasahuje i na Krym, Kavkaz a do Turecka, také roste v severní Africe. Nálezy v zemích kolem Baltu snad představují výskyt sekundární.
V Česku byl tento druh nalezen na několika místech na jihozápadní a střední Moravě; avšak hodnověrná pozorování od druhé poloviny 20. století chyběla. Znovu byl prokázán teprve v roce 2016 v údolí Oslavy. Údaje z jižního Slovenska je potřeba prověřit.
Ekologie: Roste na mělkých kamenitých půdách, často na teráskách nevápenných skal, většinou na polozastíněných místech v dubových nebo borových lesích.
Popis: Vytrvalá bylina vysoká 20–60(–70) cm; oddenek je krátký, na podzim se na něm tvoří krátké nadzemní výběžky; lodyhy jsou přitiskle kadeřavě chlupaté, v květenství obvykle s příměsí žlázek. Listy jsou povětšinou střídavé; řapík je (3–)5–8(–15) mm dlouhý; čepel je podlouhlá, (2–)3–7(–9) cm dlouhá a 0,8–1,5(–2) cm široká, kolem poloviny délky nejširší, šedozelená, na bázi klínovitá, alespoň v dolní části celokrajná, výše řídce zubatá, na vrcholu špičatá. Květenství je hrozen 4četných květů, před rozkvětem přímý; kališní lístky jsou kopinaté, 4(–5) mm dlouhé; korunní lístky jsou (5–)6–9 mm dlouhé, bělavé, později růžovějící; tyčinek je 8; blizna je 4laločná. Tobolky jsou (5–)6–7 cm dlouhé, přitiskle šedavě chlupaté a s vtroušenými žlázkami.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu ČR (2012) byl zařazen mezi druhy vyhynulé (A1); vzhledem k nedávnému znovuobjevení jej bude třeba přeřadit mezi druhy kriticky ohrožené (C1b).
Fotografováno dne 5. 6. 2018 (Francie, Korsika, lesy u Col di Vergio).