Syn: Aira oryzetorum Spreng., Avena secunda Salisb., nom. illeg., Brachypodium interruptum (Desf.) Roem. et Schult., Bromus arundinaceus (Schreb.) Roth, Bromus decolarans Rchb., Bromus elatior (L.) Koeler, Bromus elatus Gueldenst. ex Ledeb., Bromus littoreus Retz., Bucetum elatius (L.) Parn., Festuca articulata De Not. ex Parl., nom. inval., Festuca caerulescens Ten., nom. illeg., Festuca cretica Hack. ex Nyman, Festuca decolorans Mert. et W. D. J. Koch, nom. inval., Festuca decolorans (Rchb.) Mert. et Koch ex Kunth, Festuca elatior L., Festuca fenas Lag., Festuca interrupta Desf., Festuca laxa Gaudin, Festuca littorea (Retz.) Lilj., Festuca loliacea Lam., nom. illeg., Festuca mediterranea (K. Richt.) Rouy, Festuca orientalis (Hack.) Krecz. et Bobrov, nom. illeg., Festuca oryzetorum Pollini, Festuca pauneroi Cebolla, López Rodr. et Rivas Ponce, Festuca phoenix (Scop.) Vill., Festuca pseudololiacea Hack., nom. inval., Festuca pseudololiacea Fries, Festuca regeliana Pavlov, Festuca regelii Pavlov, nom. inval., Festuca simplex Boiss. et Bal., Festuca tenax Link, nom. inval., Festuca uechtritziana Wiesb., Gnomonia elatior (L.) Lunell, Lolium arundinaceum (Schreb.) Darbysh., Lolium festuca Raspail, Poa curvata Koeler, Poa elatior (L.) Moench, Poa fenas (Lag.) Steud., Poa kunthii Lindm., Poa phoenix Scop., Poa remota Kunth, nom. illeg., Poa tenax Link, nom. illeg., Poa uliginosa Willd. ex Spreng., nom. illeg., Schedonorus arundinaceus (Schreb.) Dumort., Schedonorus elatior (L.) P. Beauv., Schedonorus interruptus (Desf.) Tzvelev, Schedonorus littoreus (Retz.) Tzvelev, Schedonorus phoenix (Scop.) Holub, Schedonorus uechtritzianus (Wiesb.) Holub, Tragus elatior (L.) Panz., Tragus elatior Panz. ex B. D. Jacks., Tragus loliaceus (Lam.) Panz. ex B. D. Jacks.
Česká jména: kostřava rákosovitá (Polívka 1902, Kubát 2002)
Slovenská jména: kostrava trsťovníkovitá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Roste v Evropě (kromě nejsevernějších oblastí), v severní Africe při pobřeží Středozemního moře, dále v Turecku, na Kavkazu, v temperátních až subtropických oblastech západní až střední Asie, na východ po nejzápadnější Čínu. Druh je často vyséván na kulturní louky, a proto zplaněl v mnoha oblastech světa – v USA a Kanadě (na západě i na východě), ve Střední (Guatemala, Kostarika) a v Jižní (Brazílie, Ekvádor, Argentina, Chile, Uruguay) Americe, na Kanárských ostrovech a na Azorech, v Jižní Africe, v Číně a na Tchaj-wanu, v Austrálii (včetně Tasmánie) a na Novém Zélandu, na Havaji. U nás roste roztroušeně od nížin do podhůří.
Ekologie: Roste na vlhčích loukách, v příkopech, na okrajích cest a komunikací, na březích vodních toků a nádrží, nejčastěji na antropicky ovlivněných stanovištích. Často je vysévána v různých kultivarech na kulturní louky nebo do trávníků. Upřednostňuje vlhké, těžké, živné půdy s vyšším pH, často i s vyšším obsahem solí. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá, volně trsnatá tráva s dlouze plazivými výběžky. Stébla 50–150 cm vysoká, přímá, alespoň pod latou drsná, se třemi kolénky. Pochvy listů otevřené; jazýček v podobě nízkého lemu; ouška krátká, neobjímavá, řídce krátce brvitá, na konci zaokrouhlená; čepele listů 20–70 cm dlouhé, (3–)4–12 mm široké, tuhé, zřetelně rýhované, někdy i drsné. Lata velká, až 20 cm dlouhá, vřeteno laty hladké nebo drsné, větévky silně drsné; v nejnižším větvení laty 2–3 ± stejně dlouhé větévky, každá s 5–15 klásky; klásky 10–12 mm dlouhé, se 4–5(–8) květy, plevy špičaté, úzce blanitě lemované, pluchy vejčité, dlouze zašpičatělé, hrotité nebo krátce osinaté. Plod je obilka.
Variabilita: V rámci areálu je rozlišováno několik podduhů, jejichž taxonomická hodnota není zcela vyjasněna (nominátní poddruh v temperátních oblastech Evropy a na Kavkaze, subsp. orientalis ve východní části areálu, subsp. fenas v mediteránu a snad i další). Situaci komplikuje časté vysazování cizích genotypů, původem snad z jihozápadní Evropy, nazývaných F. arundinacea subsp. uechtritziana.
Záměny: Nejpodobnější je kostřava luční (Festuca pratensis), která má ouška na bázi čepele listů lysá, na konci špičatá, a čepele listů nanejvýš nezřetelně rýhované. Další, převážně lesní druhy širokolistých kostřav (kostřava obrovská – Festuca gigantea, kostřava lesní Festuca altissima, kostřava horská – Festuca drymeja) se liší mimo jiné přítomností zřetelných jazýčků. Kostřava lesní a horská mají navíc čepele na bázi bez oušek. Kostřava obrovská má naopak ouška velmi výrazná, objímající stéblo, nebrvitá, a velmi dlouhé osiny v kláscích.
Kostřava rákosovitá a luční mají na horní části čepele listů charakteristické zúžení („deformaci“), podle tohoto znaku se snadno odliší od jiných rodů trav.
Ohrožení a ochrana: Poddruh Festuca arundinacea subsp. uechtritziana je v Červeném seznamu uveden jako nedostatečně prostudovaný taxon vyžadující další pozornost (C4b).
Poznámka: Ve šlechtitelství je spolu s kostřavou luční významným zdrojem genetického materiálu pro mezirodovou hybridizaci s jílky (Lolium), takto vzniklí hybridi Festulolium bývají poměrně často vyséváni na kulturní louky.
Fotografováno dne 27. 8. 2012 (Česko, Praha-Braník, břeh Vltavy).