Syn.: Aconitum callibotryon Rchb., Aconitum hians Rchb., Aconitum bracteosum J. Presl et Bercht. et J. Presl, Aconitum laetum Rchb., Aconitum clusii Rchb., Aconitum vulgare DC., Aconitum napellus subsp. firmum (Rchb.) Gáyer in Hegi
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Rozšíření: Endemit Českého masivu – vyskytuje se v horách Čech, na Moravě v Hrubém Jeseníku a ve Žďárských vrších, na Šumavě a v Krušných horách zasahuje do Německa, na Šumavě i do Rakouska, v Krkonoších do Polska.
Ekologie: Roste v subalpínských nivách, na světlinách a prameništích, v lemech horských lesů a kolem vodních toků, na půdách vlhkých, většinou na silikátových podkladech, v pásmu od hor až do subalpínského stupně. Kvete od července do září.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–150 cm vysoká. Lodyha je přímá, fialově naběhlá, dole lysá, v květenství chlupatá, listy jsou řapíkaté, lesklé, v obrysu okrouhlé, laloky úkrojků úzce obdélníkovité, 3–5 mm široké, zúžené v krátkou špičku. Květní hrozen je úzký, květy jsou 2–3 cm dlouhé, modrofialové, přilba je nízká, polokulovitá. Plodem jsou 2–3 lysé měchýřky.
Ohrožení a ochrana: Oměj šalamounek je hodnocen jako ohrožený druh naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§3). U našich severních sousedů v Polsku je oměj šalamounek z hlediska ohrožení řazen k druhům zranitelným (VU), je zde také chráněn zákonem, stejně tak v Německu.
Využití: Rostliny s tímto jménem jsou pěstovány v zahradách, velmi často se však nejedná o oměj šalamounek, nýbrž o jiný (převážně alpský) druh, eventuálně o zahradního křížence.
Poznámka: Rostlina je prudce jedovatá, lze snad prohlásit, že je přímo ikonickým symbolem našich nejjedovatějších rostlin – podobně jako další druhy tohoto rodu.
Fotografováno dne 28. 7. 2007 (Česko, Čechy, Krkonoše, Obří důl).