Syn.: Stipa joannis Čelak.
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Areál druhu se rozkládá ve střední, jihovýchodní a východní Evropě (na severu zasahuje izolovaně až do jižního Švédska, na západě po východní Francii), na jižní Sibiři a ve Střední Asii. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplejších oblastech.
Ekologie: Roste na suchých výslunných stráních a ve stepích, v pásmu od nížin do pahorkatin. Kvete od května do června.
Popis: Hustě trsnatá rostlina, 30–70 cm vysoká. Stébla jsou přímá, pochvy horních stébelných listů hladké, pochvy i čepele listů lysé, ojediněle na líci řídce chlupaté, na špičce se štětičkou chloupků (později v sezóně může být špička odlomená), čepele za vlhka ploché, až 2,5 mm široké, za sucha svinuté. Květenství tvoří jednokvěté klásky, na bázi mají dvě úzce kopinaté, 3–5 cm dlouhé plevy. Plodem je přitloustlá okoralá obilka; tělo obilky je 15–17(–18) mm dlouhé, na bázi se zřetelně zakřivenou špičkou na bázi, se 7 řadami chlupů, z nich nejdelší řada končí alespoň 4 mm pod bází osiny, přičemž prostřední řada na hřbetě je výrazně delší než obě sousední; pérnatá osina pluchy je až 35 cm dlouhá.
Ohrožení a ochrana: Kavyl Ivanův (respektive jeho nominátní varieta) patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§3). Na Slovensku je z hlediska ohrožení hodnocen jako druh potenciálně ohrožený (NT), ohrožený je i v Polsku, u našich severních sousedů je ještě navíc také chráněn zákonem (VU/§). Je uveden i v Červené knize Ruska.
Poznámka: Změny vlhkosti způsobují, že dlouhá osina pomáhá zavrtávat obilku do půdy. Na východoevropských stepích jsou dokonce doložena zranění pasoucích se ovcí, kterým ostré obilky kavylů takto pronikly do kůže.
Fotografoval Zdeněk Podešva dne 1. 6. 2002 (Česko, Morava, Kroměřížsko, NPP Křéby).