Syn.: Mesembryanthemaceae Philib., Tetragoniaceae Link
POPIS:
Sukulentní rostliny rázu bylin, polokeřů nebo malých keříků, někdy mají „neotenickou“ podobu pouze s dolním párem více či méně srostlých listů, např. u Lithops localis; nejčastěji jsou to trvalky, ale i druhy jednoleté, např. Cleretum bellidiforme. Vzácně se tvoří kolce, např. u Ruschia spinosa.
Listy jsou dužnaté, často vstřícné (a na bázi obvykle alespoň krátce srostlé), řidčeji střídavé, např. u Aizoon canariense, jednoduché, bifaciální, např. u Tetragonia trigyna, nebo monofaciální, a pak zaobleně trojboké, např. u Carpobrotus edulis, nebo téměř úplně oblé, např. u Drosanthemum pulverulentum, velmi vzácně jsou listy zpeřené, např. u Cleretum pinnatifidum, tzv. „živé kameny“ mají srostlé, víceméně oblé listy vyrůstající přímo z oddenku, např. zástupci roů Lithops a Conophytum; buňky listové epidermis jsou obvykle papilnaté a slouží k zachycování vody. Palisty obvykle chybějí, vzácně přítomny, např. u Trianthema argentina.
Květy jsou jednotlivé (např. u Circandra serrata) nebo ve vrcholičnatých květenstvích, koncové části jsou pak obvykle vidlany s centrálním květem (např. u Lampranthus vernalis), řidčeji i vijany (např. u Aizoon secundum). Samotné květy jsou oboupohlavné (jen výjimečně u některých druhů rodu Tetragonia je část květů pouze samčích), cyklické, stavěné obvykle podle čísel 4–5; interpretace květních obalů je nejednoznačná; kalich tvoří jeden kruh obvykle volných lístků, srostlý kalich najdeme např. u Tetragonia hirsuta; koruna je většinou tvořena volnými lístky, které jsou některými badateli interpretovány jako zbarvená (petalizovaná) staminodia, tedy nefunkční tyčinky, může být tvořena kruhem jedním (např. u Ruschia knysnana), častěji je kruhů 2–6, např. u Carpanthea pomeridiana; někdy koruna úplně chybí (např. u Aizoon canariense) – někteří badatelé pak kalich označují jako okvětí. Andreceum tvoří někdy jeden kruh volných tyčinek, např. u Tetragonia echinata; častěji jsou ve více kruzích; nitky jsou obvykle na bázi navzájem srostlé, jen řidčeji jsou volné, např. u Tetragonia fruticosa. Gyneceum je synkarpní, tvořené (1–)5(–25) plodolisty, bývá vyvinuta češule; jediným plodolistem se vyznačují druhy rodu Trianthema, dvěma plodolisty např. Sesuvium portulacastrum, plodolisty 4 má Tetragonia glauca, 6 plodolistů najdeme u Ruschia knysnana, 6–9 např. u Ruschia aristata, ještě více např. u Jordaaniella dubia. Semeník je u většiny zástupců spodní, méně často svrchní (např. u Sesuvium portulacastrum), vzácně jednopouzdrý (např. u Trianthema corymbosum), obvykle vícepouzdrý, a pak s placentou nástěnnou (např. u Mesembryanthemum crystallinum), nákoutní (např. u Lampranthus debilis) nebo bazální (např. u Acrosanthes parviflora); počet blizen odpovídá počtu plodolistů. Vajíček v semeníku může být různý, obvykle větší počet, jediné vajíčko má např. Aizoon canariense; vajíčka jsou anatropní nebo kampylotropní.
Plody jsou zpravidla suché a pukavé a mají podobu tobolky, které se mohou otvírat různým způsobem, také víčkem, např. u Trianthema portulacastrum; řidčeji je suchý plod nepukavý a může mít charakter oříšku, např. u Tetragonia fruticosa, nebo je rozpadavý, např. u Carpanthea pomeridiana. Jindy může být plodem bobule, např. u Carpobrotus edulis. Semena postrádají endosperm, zato je přítomen perisperm; embryo je dobře diferencováno, s 2 dělohami.
Převážná většina druhů využívá CAM fotosyntézu, u některých druhů byla zjištěna C4 fotosyntéza, např. u Sesuvium portulacastrum.
Z obsahových látek je charakteristická přítomnost betalainů (barviva v květech). U některých druhů byly zjištěny alkaloidy, např. u Mesembryanthemum tortuosum. Hojný je také výskyt krystalů šťavelanu vápenatého.
ROZŠÍŘENÍ:
Dosti početná čeleď: ve světě se nyní rozlišuje celkem 119 rodů (POWO 2021) a 1100–1900 druhů: rodové i druhové vymezení se v současné době velmi mění, protože molekulárně biologickými metodami jsou nalézány četné vývojové konvergence, které mají zásadní vliv na rodové i druhové uspořádání. Mezi nejpočetnější rody patří Ruschia (206 druhů), Delosperma (168 druhů), Lampranthus (124 druhů) a Conophytum (104 druhů). Převážná většina zástupců čeledi roste v suchých tropech a subtropech. Nápadně velkou druhovou diverzitu kosmatcovitých najdeme v jižní Africe, a to jak v oblasti v území vymezené květenné říše Capensis (je zde rozlišováno asi 625 druhů), tak v přilehlé oblasti Karoo-namibské (zde asi 660 druhů). V Africe ale rostou druhy této čeledi téměř po celém kontinentu a přesahují i na Arabský poloostrov (Delosperma harazianzum). Asi 60 původních zástupců této čeledi najdeme v Austrálii (např. endemický rod Gunniopsis), asi tři jsou původní na Novém Zélandě (např. Disphyma australe), nemnoho v Jižní Americe a v Madreanské oblasti Holarctis (v celé Americe roste asi jen 20 původních druhů).
Více druhů se druhotně rozšířilo ze své domoviny na jiné kontinenty: tak většina zástupců této čeledi ve Středozemí je jihoafrického původu, např. Carpobrotus edulis nebo Ruschia caroli; původní je zde např. Aizoanthemopsis hispanica, u některých druhů rostoucích v Mediteránu není původnost jednoznačně objasněna, např. Mesembryanthemum nodiflorum. Rozsáhlejší areál od Makaronésie až po Blízký východ má Aizoon canariense.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Aizoon
Carpanthea
Carpobrotus
Cleretum
Delosperma
Disphyma
Drosanthemum
Glottiphyllum
Lampranthus
Malephora
Mesembryanthemum
Ruschia
Sesuvium
Tetragonia
Trichodiadema
EKOLOGIE:
Převážná většina druhů roste na velmi suchých stanovištích se sníženou konkurencí ostatních rostlin; jejich charakteristické papilnaté buňky na povrchu listů slouží nejen k zachycování vody, ale i jako izolační vrstva při vysýchání. Mnoho druhů je značně tolerantních vůči zasolení: takové druhy mohou úspěšně porůstat písčitá mořská pobřeží (např. Carpobrotus acinaciformis). Na mělkých, výsušných kamenitých půdách ve vegetaci fynbos roste např. Lampranthus promontorii, na vysýchavých místech s vegetací formace renosterveld např. Carpanthea pomeridiana. Hojné jsou v oblastech ještě aridnějších, např. s vegetací typu sukulentní karoo, v níž mohou zástupci této čeledi tvořit až 50 % druhové diverzity a 90 % biomasy: zde roste např. Conophytum globosum. Některé druhy silně omezují kontakt s horkým a suchým prostředím, druhy rodu Argyroderma vyhlížejí jako malé kamínky a jsou takřka k nerozeznání od substrátu, v němž rostou, specifickou stavbu listů má Fenestraria rhopalophylla, jejíž listy vyčnívají v období sucha jen bezbarvými konci s otvůrky, jimiž proniká světlo k hlouběji uloženým asimilačním pletivům. V polopouštích jsou však nehojné, najdeme např. Mesembryanthemum guerichianum. V rovníkové Africe ale vystupují vysoko do hor, např. Delosperma schimperi v Etiopské vysočině.
Květy převážné většiny druhů se otvírají jen za slunečného počasí a jsou opylovány hmyzem, což je zřejmé z pestrých barev. Často mají společné opylovače s hvězdnicovitými (Asteraceae), s nimiž rostou na stejných stanovištích (květy kosmatců se úborům hvězdnicovitých mnohdy nápadně podobají).
Tobolky mnoha druhů se otvírají jen za mokra; je to velmi významná adaptace pro přežívání v aridním prostředí. Druhy rodu Sesuvium mají na semenech masíčka a jsou šířeny mravenci. Křídlovité výrůstky na plodech druhů rodu Tetragonia umožňují šíření větrem, u Tribulocarpus somalensis se předpokládá epizoochorie.
PŘÍBUZNOST:
Kosmatcovité jsou jednoznačně řazeny do řádu Caryophyllales. Čeleď je poměrně homogenní, diskuse byla jen kolem několika rodů z příbuzenstva rodu Mollugo, které jsou dnes řazeny do samostatné čeledi Molluginaceae. Naopak rody Tetragonia a Tribulocarpus, které bývaly některými badateli rovněž vyčleňovány, jsou současnými systémy do Aizoaceae vřazeny. Stejně tak se ukazuje, že vyčleňovat – na základě přítomnosti barevných korunních lístků („staminodií“) – jako samostatnou čeleď Mesembryanthemaceae není třeba, obě skupiny jsou monofyletické.
VYUŽITÍ:
Jako listová zelenina se pěstuje čtyřboč (Tetragonia tetragonioides), lze ji konzumovat jako salát nebo jako špenát. Plody druhu Carpobortus edulis se konzumují jako ovoce. Mnoho druhů má okrasný význam a pěstuje se po celém světě. I v našich středoevropských podmínkách se jako letničky pěstují některé kosmatce, zejména jako jednoletky, např. Delosperma cooperi, daleko více jich lze pěstovat v teplejších regionech, kde pak i některé – u nás často jen jednoleté druhy – vytrvávají. Velmi mnoho druhů je součástí sbírek sukulentů, zejména „živé kameny“, tj. zástupci rodů Lithops a Conophytum.
Fotografovali Vít Grulich, Ladislav Hoskovec, Věra Svobodová, Alena Vydrová.