Syn.: Aloe arabica Salm-Dyck, nom. illeg., Aloe brunnthaleri A. Berger ex Camm., Aloe juttae Dinter, Aloe khamiesensis Pillans
Česká jména: aloes (Presl 1846)
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Vyskytuje se v Jihoafrické republice v suchých částech provincií Western a Eastern Cape. V provincii Northern Cape je výskyt sporný.
Ekologie: Je součástí suchomilné křovinaté vegetace karoo; nejčastěji provází výslunná kamenitá místa s mělkou půdou a s nezapojenou vegetací. Jako opylovači slouží především ptáci, méně hmyz. Semena jsou šířena větrem.
Popis: Statná vytrvalá sukulentní rostlina s dužnatými vřetenovitými kořeny; mladí jedinci jsou bezlodyžní, později se vytváří poléhavý stonek až 50 cm dlouhý, pokrytý zbytky odumřelých listů. Modrozelené, na slunci červenající až hnědnoucí listy tvoří růžici, jsou v obrysu trojúhelníkovité až kopinaté, 50(–60) cm dlouhé a až 7 cm široké, bíle skvrnité, na okraji oddáleně zubaté, zoubky bývají červenohnědé, 2–4 mm dlouhé, měkké, nepíchavé. Z růžice vyrůstají nevětvené jednoduché květonosné stvoly 0,9–1 m vysoké; květenstvím je postupně se prodlužující kuželovitý hrozen; květy jsou nicí, v poupatech zpravidla červené a na bázi žluté, za květu se většinou červená mění na oranžovou nebo žlutou (v přírodních populacích lze najít rostliny s květy různých barev). Plody jsou tobolky.
Využití: Nápadný, snadno pěstovatelný druh, ve své domovině se s oblibou vysazuje na zahrádkách a mimo ji bývá součástí sbírek sukulentů. Na rozdíl od některých druhů rodu je jeho šťáva nepříjemné chuti, hořká, a proto využití v lidovém léčitelství i v moderní farmacii postrádá.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu Jihoafrické republiky (2012) tento taxon figuruje mezi druhy vyžadujícími pozornost (least concern).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 19. a 20. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Klein Karoo, Oudtshoorn).