Holarctis – Cirkumboreální oblast – Západosibiřská provincie

Zobrazit místo Západosibiřská provincie na větší mapě

Jedna z klíčových částí Sibiře je vymezena na západě horským hřbetem Uralu, na východě tokem středního a dolního Jeniseje, na severu je hranicí souvislé rozšíření tundry, na jihu se podél hranic Kazachstánu dotýká středoasijských stepí. V geologické stavbě převládají mladé, především třetihorní sedimenty, které vyplňují nejrozsáhlejší sibiřskou kotlinu v povodí Obu.
Klima je sice kontinentální, ale není tak extrémní jako v jiných částech Sibiře. Srážek zde spadne 350–500 mm za rok (maximum v létě), průměrné roční teploty se pohybují mezi -3 °C a bodem mrazu, vegetační doba trvá více než 100 dní.

Hlavním vegetačním typem je zde tzv. tmavá tajga, jehličnatý les, v němž nejdůležitější roli hraje smrk Picea obovata, borovice Pinus sibirica, poněkud méně, hlavně na jižních okrajích, i Pinus sylvestris, a dále jedle Abies sibirica a místy i modřín Larix sibirica.

Z listnáčů zde najdeme především pionýrské dřeviny, zejména břízy Betula pendula a Betula pubescens, osiku Populus tremula, olši šedou (Alnus incana) a vzácně i lípu Tilia sibirica, kromě toho řadu druhů vrb (Salix). V podrostu lze zaznamenat celou řadu druhů, které zasahují daleko na západ, např. stračku vyvýšenou (Delphinium elatum), popelivku sibiřskou (Ligularia sibirica), jirnici modrou (Polemonium caeruleum) a oměj Aconitum septentrionale. Charakteristickým prvkem jsou rozsáhlé bažiny a rašeliniště, kde roste např. suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza) a blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris).

V květeně se setkáváme s četnými eurosibiřskými prvky, od východu sem však zasahují některé druhy, které patří k východoasijskému, nebo dokonce severoamerickému elementu. Mezi ně lze přičíst druhy rodu Castilleja, růže Rosa acicularis nebo tlusták Phedimus hybridus. Na severu přesahují některé tundrové prvky (hranice tajgy a tundry není zcela ostrá), naproti tomu na jihu dochází k prolínání se stepními a lesostepními elementy, k nimž patří např. válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) a kýchavice černá (Veratrum nigrum). Endemismus v této provincii je velmi slabý, příčinou jsou především nedávné klimatické změny (rozumějme ve čtvrtohorách v důsledku střídání dob ledových a meziledových). Ačkoli toto území nebylo víceméně zaledněno, geomorfologicky dosti jednotvárný prostor znamenal, že druhy, které zde teoreticky mohly vznikat, měly možnost migrovat bez větších překážek na značné vzdálenosti, a tedy zaujmout velké areály.

Původní flóru západní Sibiře na BOTANY.cz zastupují:

O floristický průzkum provincie se v minulosti zasloužili například:

Sousedící floristické provincie:

Fotografovali Michaela Pešková a Michal Vičar.

Související články