Aimé Jacques Alexandre Bonpland se narodil dne 29. srpna 1773 ve francouzském La Rochelle, zemřel 11. května 1858 v Argentině. Francouzský cestovatel, přírodovědec, botanik.
Jeho otec S. J. Goujaud-Bonpland byl chirurg, a tak A. Bonpland i s bratrem studovali v Paříži anatomii, od roku 1791 i botaniku v muzeu přírodních věd (Muséum national d’Histoire naturelle), kde přednášeli J. B. de Lamarck, A. L. de Jussieu, R. L. Desfontaines. Od roku 1794 oba bratři sloužili v armádě, A. Bonpland v námořnictvu jako chirurg v nemocnici v Rochefortu, později v Toulonu. V roce 1795 se vrátil do Paříže dokončit studia. Více času věnoval botanice, ve sklenících Jardin des Plantes studoval metody aklimatizace rostlin.
V té době (1798) se v Paříži setkal s baronem A. v. Humboldtem (1769–1859), který cestoval po Evropě. Bonpland se měl účastnit druhé výzkumné Bougainvilleovy cesty, ta se stále odkládala, její vedení měl převzít N. Baudin (1754–1803), nakonec byla expedice zrušena. Humboldt navrhl Bonplandovi cestu do Egypta, kde během Napoleonova tažení (1798–1801) působili vědci různých oborů. Humboldt zajišťoval peníze na cestu, Bonpland vybavení (sextanty, hvězdářské dalekohledy, lis na herbáře atd.). V Marseille zjistili, že Alžírsko zakázalo Evropanům vstup na své území. Vypravili se do Španělska (navštívili Barcelonu, Valencii, Alicante), ale nepodařilo se jim získat loď pro cestu do Egypta. Proto se rozhodli změnit cíl cesty a jet do Latinské Ameriky. Humboldt díky diplomatickým známostem dokázal získat povolení k cestě do španělských kolonií, k vědeckým výzkumům a spolupráci se španělskými odborníky v Americe. Dne 5. 6. 1799 se nalodili v La Coruña na loď Pizzaro. Na Kanárských ostrovech vystoupili na vrchol Teide a sepsali rostliny, které cestou nalezli. Po měsíci plavby dorazili do přístavu Cumana ve Venezuele, kde v okolí mapovali krajinu, sbírali rostliny a prováděli astronomická pozorování. Odtud Bonpland poslal botanikovi A. Thouinovi do Paříže bedny s více než 1600 vzorky rostlin, z nich 500 bylo dosud neznámých. S cílem ověřit existenci přírodního kanálu Casiquiare spojujícího Orinoko s Rio Negro, se vypravili na horní tok Orinoka. Dne 16. 11. 1799 vyjeli a přes venezuelské savany dorazili do San Fernando de Apure. V dubnu roku 1800 dorazili k Orinoku, během 10 měsíců procestovali 2500 km. Po návratu se vypravili na Kubu, kde se dozvěděli o francouzské výpravě kolem světa vedené N. Baudinem, která se má zastavit i v peruánské Limě. Proto se rozhodli pro cestu do Peru, aby se k výpravě připojili. V březnu 1801 odjeli z Kuby, v červenci v Santa Fe de Bogota navštívili J. C. Mutise (1732–1808), který od roku 1783 vedl Expedición Botánica del Nuevo Reino de Granada. Mutis je seznámil s místní flórou, daroval jim barevné kresby nejdůležitějších rostlin Kolumbie. V září pokračovali v cestě do Limy a cestou vystoupili na vulkán Chimborazo, kde pozorovali rozdíly ve vegetaci v závislosti na nadmořské výšce, klimatu a terénu (několik let před nimi na tento vrchol vystoupil i český přírodovědec Tadeáš Haenke). V Limě zjistili, že tam Baudinova výprava nedorazí, proto po prozkoumání části andské náhorní plošiny odcestovali v prosinci 1802 lodí do Mexika, kam dorazili v březnu 1803. V Mexiku prožili rok a pak přes Kubu odjeli do Spojených států. V červnu 1804 odpluli do Evrpy, do Bordeaux dorazili začátkem srpna. Cesta bez předem určeného cíle byla pravděpodobně nejúspěšnější expedicí do Latinské Ameriky, mimo jiné také proto, že španělské výzkumy byly obvykle tajeny. Cesta vynesla mnoho vzorků rostlin, výsledky astronomických pozorování, geologické a kartografické záznamy, sociologické a ekonomické poznatky aj. Během cesty Bonpland vypracoval podklady pro popis a systematické zařazení druhů.
Nasbíral a roztřídil kolem 60 tisíc vzorků rostlin, mnoho z nich dosud v Evropě neznámých, mnoho dosud nepopsaných. Po návratu do Paříže doufal, že získá místo přírodovědce v muzeu. Humboldtovi se zdálo, že nepublikuje botanické výsledky dost rychle, proto vyzval ke spolupráci C. L. Willdenowa. Bonpland s tím souhlasil, dával přednost práci v přírodě. Dostal penzi a v roce 1808 místo ředitele po E. P. Ventenantovi v zahradách Malmaisonu, sídle císařovny Josefiny. S P. J. Redoutéem se věnoval popisu rostlin pěstovaných v zahradách. K zahradám se vztahuje jeho práce Description des plantes rares cultivées à Malmaison et à Navarre z roku 1813, která obsahujes 64 mědirytin.
Podnikal cesty po Evropě a získával další rostliny do zahrad Malmaisonu. Současně se věnoval publikování výsledků expedice do Jižní Ameriky – Plantes équinoxiales recueillies en Mexique (1805–18, 2 díly), Monographie des Melastomacées (1806–23, 2 díly, 120 mědirytin). Dne 15. 12. 1817 se stal dopisujícím členem botanické sekce Francouzské akademie věd. Zpracoval botanickou část Voyage en Amérique (1813) a Vue des Cordillères et monuments indigènes de l’Amérique (1819). Na publikaci dalších částí sbírky spolupracoval s K. S. Kunthem – Nova genera et species plantarum. Po Napoleonově pádu nechtěl zůstat v Evropě a v roce 1816 se vydal do Buenos Aires, mimo jiné vezl semena různých evropských rostlin. V Buenos Aires byl jmenován profesorem přírodních věd, ale dával přednost práci v terénu a pokračoval ve výzkumu Jižní Ameriky. V Paraguayi zřídil plantáž na pěstování maté (Ilex paraguariensis). Diktátor Paraguaye J. G. Rodriguez de Francia (1766-1840), který zakázal cizincům vstup do země, dal plantáž zničit oddílem vojska. Bonpland byl uvězněn a propuštěn až po několika letech. Pak žil nějaký čas v Brazílii, později se usadil v Argentině. Jeho plány na založení muzea, na zlepšení zdravotní péče a na zvýšení zemědělské produkce ztroskotaly na nedostatku prostředků.
Standardní botanická autorská zkratka jeho jména je BONPL., je zastoupen též ve zkratce H. et B. (pro rostliny popsané společně s Humboldtem) a zkratce HBK (Humboldt, Bonpland, Kunth). Na jeho počest pojmenoval A. J. Cavanilles v roce 1800 rod Bonplandia, Polemoniaceae; jako neplatné jméno Bonplandia, Rutaceae použil také Willdenow; druhové jméno bonplandiana, bonplandii, např. orchidej Ornithocephalus bonplandii.
