Death Valley je údolí s nejníže položeným místem západní polokoule, zdejší solné jezero v Badwater Basin leží 86 metrů pod úrovní hladiny moře. Údolí smrti se nachází východně od východokalifornského pohoří Sierra Nevada a na severním okraji Mohavské pouště, má rozlohu téměř 8000 km2, je skoro 230 km dlouhé a 8 až 25 km široké. Tvoří velkou část stejnojmenného národního parku.
Většina území národního parku Death Valley se nachází v Kalifornii (Inyo County), severovýchodním okrajem však zasahuje i do sousední Nevady (Nye County). Chráněné území zde bylo vyhlášeno už v roce 1933, od roku 1994 je národním parkem. Celková rozloha parku činí 13628 km2, je tedy zhruba stejně velký jako Jihomoravský kraj s Vysočinou dohromady. Jedná se o pátý největší národní park USA, větší jsou jen národní parky na Aljašce. Geologická minulost této oblasti je velmi složitá, jedná se vlastně o tektonickou sníženinu. Celé území parku se nachází v Sonorské floristické provincii Madreanské oblasti.
Bez nadsázky lze říci, že Death Valley je nejen nejníže položeným, ale i nejsušším a nejžhavějším místem Severní Ameriky. Teplota v údolí je proměnlivá, rozhodně však vždy značně vyšší od okolí. Nejvyšší průměrná teplota v lednu tu je 18 °C, avšak rekordní teplota v tomto měsíci zde naměřená byla až 32 °C. V květnu zde bývá zhruba okolo 37 °C, někdy však i 50 °C. Nejteplejším měsícem je červenec, kdy dosahuje průměrná nejvyšší teplota 46 °C, avšak bylo zde naměřeno už i rekordních 57 °C. Na rozdíly v teplotě na tomto velkém území má vliv nadmořská výška, klesá na každých 300 výškových metrech o 2–3 °C.
Roční úhrn srážek se v této oblasti pohybuje od 19 mm na dně údolí do více než 150 mm ve vyšších polohách hor. Voda je zde velmi vzácná, lze ji najít ve zdejších oázách, ale také na dně bezodtoké prolákliny v Badwater Basin.
Domnívat se, že Údolí smrti je územím zcela bez života, by bylo naprosto mylné – rozmanitost krajiny národního parku Death Valley je skutečně značná. Kromě slaniska na dně Badwater Basin (-86 m n. m.) tu najdeme i poušť, písečné duny, ale i oázy, kaňony, skály a hory, v nichž nejvyšším vrcholem je se svými 1880 m n. m. Telescope Peak. Překvapivě vysoká je i diverzita zdejší flóry, bylo zde zaznamenáno údajně více než 1000 taxonů cévnatých rostlin, z nichž 12 je dokonce úzce endemických:
- Astragalus lentiginosus var. micans
- Eriogonum intrafractum
- Galium hilendiae subsp. carneum
- Galium hypotrichium subsp. tomentellum
- Gilmania luteola
- Mimulus bigelovii var. panamintensis
- Maurandya petrophila
- Mimulus rupicola
- Oenothera avita subsp. eurekensis
- Perityle villosa
- Swallenia alexandrae
- Tetracoccus ilicifolius
V nejníže položených oblastech parku a v podhůří se vyskytují například hvězdnicovité byliny Atrichoseris platyphylla a Geraea canescens, svazenky Phacelia crenulata a Phacelia calthifolia (Boraginaceae), rudokvětá kejklířka Mimulus bigelovii (Phrymaceae), Camissonia brevipes (Onagraceae) nebo Eremalche rotundifolia (Malvaceae).
Písečné duny, poušní oblasti, kaňony a horská údolí jsou domovem svazenky Phacelia fremontii (Boraginaceae), krásnoočka Coreopsis bigelovii a druhů Malacothrix glabrata, Xylorhiza tortifolia, Encelia farinosa (všechny Asteraceae), Psorothamnus arborescens (Fabaceae), Castilleja angustifolia (Orobanchaceae), Stanleya pinnata (Brassicaceae) i polokeřovité Sphaeralcea ambigua (Malvaceae) a Larrea tridentata (Zygophyllaceae). V oázách roste také kalifornský druh palmy Washingtonia filifera, v této oblasti však již není původní, jen naturalizovaný.
V horských oblastech se setkáme se šalvějemi Salvia dorrii a Salvia pachyphylla, vlčími boby Lupinus magnificus a Lupinus excubitus nebo pěknosemencem Calochortus kennedyi (Liliaceae).
V nejvyšších polohách hor se vyskytují i borovice Pinus monophylla, Pinus flexilis a Pinus longaeva.
V celém parku jsou značné zastoupeny též kaktusy, najdeme zde asi 8 taxonů opuncií, dále například druhy Echinocactus polycephalus, Echinocereus engelmannii, Echinomastus johnsonii, Escobaria vivipara, Mammillaria tetrancistra nebo Sclerocactus polyancistrus.
Z původních druhů rostlin se v tomto národním parku vyskytují například:
Allenrolfea occidentalis
Anulocaulis annulatus
Astragalus atratus
Astragalus funereus
Astragalus gilmanii
Astragalus lentiginosus
Atrichoseris platyphylla
Atriplex hymenelytra
Calandrinia ambigua
Calochortus kennedyi
Camissonia brevipes
Camissonia cardiophylla
Camissonia claviformis
Castilleja chromosa
Chorizanthe rigida
Claytonia lanceolata
Cordylanthus eremicus
Coreopsis bigelovii
Cymopterus gilmanii
Dedeckera eurekensis
Dudleya saxosa
Echinocactus polycephalus
Echinocereus engelmannii
Echinocereus triglochidiatus
Echinomastus johnsonii
Encelia farinosa
Enceliopsis covillei
Eremalche rotundifolia
Erigeron uncialis
Eriogonum eremicola
Eriogonum gilmanii
Eriogonum hoffmannii
Eriogonum intrafractum
Eriogonum rixfordii
Escobaria vivipara
Euphorbia parishii
Ferocactus cylindraceus
Galium hilendiae
Galium hypotrichium
Geraea canescens
Gilmania luteola
Larrea tridentata
Lathyrus hitchcockianus
Lewisia rediviva
Lupinus excubitus
Lupinus holmgrenanus
Lupinus magnificus
Malacothrix glabrata
Mammillaria tetrancistra
Maurandya petrophila
Mimulus bigelovii
Mimulus rupicola
Nama demissum
Oenothera californica
Opuntia basilaris
Opuntia echinocarpa
Opuntia erinacea
Opuntia mojavensis
Opuntia phaeacantha
Opuntia polyacantha
Opuntia ramosissima
Penstemon calcareus
Penstemon fruticiformis
Perityle villosa
Petalonyx thurberi
Phacelia calthifolia
Phacelia crenulata
Phacelia fremontii
Physocarpus alternans
Pinus flexilis
Pinus longaeva
Pinus monophylla
Psathyrotes ramosissima
Psorothamnus arborescens
Salvia dorrii
Salvia funerea
Salvia pachyphylla
Sclerocactus polyancistrus
Sibara rosulata
Sisyrinchium funereum
Sphaeralcea ambigua
Stanleya pinnata
Suaeda moquinii
Swallenia alexandrae
Tetracoccus ilicifolius
Viguiera reticulata
Xylorhiza tortifolia
Yucca brevifolia
Yucca schidigera
Fotografovala Pavlína Zahradníková.