Syn.: Brockmania membranacea W. Fitzg.
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Těžiště areálu tohoto poměrně variabilního druhu leží v severní Austrálii, kde se objevuje v širokém pásu od západoaustralského regionu Kimberley až po východní Queensland. Objevuje se také na jihu Nové Guineje a na malosundském ostrově Timor.
Ekologie: Roste v tropických lesích a v lesních lemech, v křovinaté vegetaci, savaně, často na březích vodních toků, také při okrajích silnic; stoupá až do nadmořské výšky okolo 900 m.
Popis: Vytrvalá bylina až polokeř dosahující výšky až okolo 2(–3) m, s větvemi variabilně chlupatými či ostnitými. Listy jsou střídavé, řapíkaté, tvarově polymorfní, celistvé, eliptické až vejčité, 10–18 cm dlouhé a 2,5–8,5 cm široké, nebo i 2–7laločné, na bázi uťaté nebo srdčité, po okraji pilovité, na vrcholu špičaté, po obou stranách variabilně chlupaté; palisty jsou šídlovité, 3–13 mm dlouhé. Květy vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů na stopkách 5–22 mm dlouhých, jejich průměru dosahuje 7–10 cm, listenů kalíšku je 8–15, jsou čárkovité, kratší než kalich, 8–15 mm dlouhé, chlupaté nebo ostnité, kalich chlupatý, štětinatý nebo i pokrytý ostny, korunní lístky jsou 40–65 mm dlouhé, bílé až narůžovělé, s nachovým středem; tyčinkový sloupek je 15–21 mm dlouhý, blizny jsou chlupaté. Plodem je vejcovitá tobolka, 13–19 mm dlouhá, lysá nebo řídce chlupatá.
Využití: Z lodyh si údajně dělávaly děti domorodých Australanů oštěpy ke svým hrám, semena a kořeny se konzumovaly.
Poznámka: Druhové jméno odkazuje na region Merauke, který se nachází na jihu indonéské části Nové Guineje.
V rámci rodu je tento druh řazen do početné sekce Hibiscus sect. Furcaria, z australských druhů sem patří například také Hibiscus petherickii, ale rovněž obecně dobře známé druhy Hibiscus rosa-sinensis, Hibiscus syriacus nebo Hibiscus sabdariffa.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 11. 9. 2024 (Austrálie, Queensland, Girringun National Park, okolí Wallaman Falls).