Syn.: Hieracium crispum Elfstr., Hieracium holosericeum auct. non Backh., Hieracium nivale Velen., Hieracium pumilum Hoppe ex Willd.
Česká jména: jestřabník horní (Opiz 1852), jestřábník alpský (Domin et Podpěra 1928), jestřábník alpinský (Dostál 1950), jestřábník alpský (Kubát 2002)
Slovenská jména: jastrabník alpínsky (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Z okruhu Hieracium alpinum agg. má nejrozsáhlejší areál. Roste od Grónska, Islandu, britských a skandinávských pohoří po severozápadní Rusko, v Evropě v Alpách, nejvyšších polohách sudetských a karpatských pohoří, izolovaně ve Vogézách, Harzu a na planině Vranica v Bosně a Hercegovině.
U nás místy až hojně v nejvyšších polohách Krkonoš, roztroušeně v Hrubém Jeseníku a velmi vzácně v Jizerských horách.
Ekologie: Vysokohorské hole a keříčkovité porosty s nezapojenou vegetací na exponovaných návětrných svazích a vrcholových plošinách, na mělkých kamenitých, kyselých až neutrálních půdách, zřídka sestupuje do smilkových luk nebo řídkých porostů kosodřeviny. U nás často ve společnosti sítiny trojklané (Juncus trifidus). Z našich jestřábníků jako jediný vyhledává nejexponovanější a nejvyšší polohy. Z vysokohorských jestřábníků – spolu s jestřábníkem černohlavým (Hieracium melanocephalum) – kvete nejčasněji, už od začátku července, poslední jedinci dokvétají v srpnu.
Popis: Lodyha obvykle 6–24 cm vysoká, hustě odstále chlupatá 2–6 mm dlouhými jednoduchými chlupy, s roztroušenými, v horní části četnými stopkatými žlázkami a četnými hvězdicovitými chlupy, pod úborem s četnými až hustými 3–6 mm dlouhými bělavými chlupy s pouze velmi krátkou černou dolní částí (sahající nanejvýš do čtvrtiny délky chlupu), četnými dlouze stopkatými žlázkami a četnými hvězdovitými chlupy. Listy s četnými jednoduchými chlupy, na okraji s roztroušenými až četnými nanejvýš 0,25 mm dlouhými stopkatými žlázkami. Listy přízemní růžice obvykle v počtu nejméně pěti, vnější řapíkaté, s čepelí eliptickou, obkopinatou až široce obkopinatou, na vrcholu zaokrouhlenou a s nasazenou špičkou nebo tupě špičatou, vnitřní listy křídlatě řapíkaté nebo přisedlé, čepel podlouhle obkopinatá až úzce podlouhle obkopinatá, k bázi se postupně zužující v křídlatý řapík nebo listy přisedlé. Lodyžní listy 0–2, nejčastěji jeden, těsně pod zákrovem, připomínající zákrovní listen. Úbor jeden, zákrov nejčastěji 14–18 mm dlouhý, zákrovní listeny s četnými až hustými jednoduchými chlupy a četnými stopkatými žlázkami. Ligula plochá, čnělka a bliznová ramena čistě žluté.
Záměny: Spolehlivým znakem jsou čistě žluté čnělky, které kromě jestřábníku černohlavého (Hieracium melanocephalum) nemá žádný z našich vysokohorských druhů rodu. Jestřábník černohlavý má však delší žlázky na okrajích listů, zubaté listy a nejčastěji dva lodyžní listy. Ze zbývajících druhů okruhu Hieracium alpinum agg. se u nás vyskytují ještě jestřábník trubkovitý (Hieracium tubulosum) s trubičkovitě stočenými ligulami a jestřábník Schustlerův (Hieracium schustleri) s hnědavými čnělkami a bliznovými rameny.
Ohrožení a ochrana: Druh patří k silně ohroženým druhům České republiky (C2b). Zákon chrání celý okruh jestřábníku alpského (Hieracium alpinum agg.) rovněž v kategorii silně ohrožených druhů (§2).
Poznámka: Rod Hieracium patří k druhově nejpočetnějším rodům světa, v současnosti k němu náleží 2978 druhů a kříženců (POWO 2021).
Fotografováno dne 12. 7. 2011 (Česko, Čechy, Krkonoše).