Syn.: Iris fumosa Boiss. et Hausskn., Iris nusairiensis Mouterde, Iris sindjarensis Boiss. et Hausskn., Juno aucheri (Baker) Klatt, Juno nusairiensis (Mouterde) Soják, Juno sindjarensis (Boiss. et Hausskn.) Kamelin, Thelysia fumosa (Boiss. et Hausskn.) Decne., Xiphion aucheri Baker
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Blízkovýchodní druh, jehož areál se táhne od Jordánska a Sýrie přes jihovýchodní Turecko a severní Irák až do severního Íránu a jižního Turkmenistánu.
Ekologie: Roste na semiaridních stanovištích, na kamenitých svazích, objevuje se podél občasně tekoucích vodních toků. Kvete od ledna do března.
Popis: Geofyt s podzemními cibulkami a dužnatými kořeny, v době květu dosahující výšky až 25(–30) cm. Lodyha je přímá, hustě olistěná, listy jsou úzce kopinaté, žlábkovité, srpovitě zahnuté, dolní až 15 cm dlouhé a asi 2 cm široké. Květy vyrůstají z úžlabí horních listů, jsou barevně značně variabilní, mohou být bělavé, zelenožluté, světle modré nebo až tmavě modré, s bělavými až nažloutlými pásky na vnějších okvětních cípech, vnitřní okvětní cípy jsou úzké a podstatně kratší než cípy vnější, ven vyhnuté. Plodem je tobolka.
Využití: Poměrně často se objevuje i ve středoevropské kultuře, jedná se o rostlinu, která vyžaduje slunné a v létě vysychavé stanoviště. Naši zimu snáší dobře, v teplejších oblastech nepotřebuje ani zimní zákryt. Trochu podobný mu může být modrokvětý kosatec Iris graeberiana, který se také pěstuje v zahradách. Ten je však o poznání statnější, vyšší, navíc vykvétá o málo později.
Poznámka: Kosatec Aucherův je v rámci početného rodu Iris řazen společně například s druhy Iris bucharica, I. caucasica, I. graeberiana, I. magnifica či I. palaestina do podrodu Scorpiris – dříve bývaly tyto druhy vyčleňovány do samostatného rodu Juno.
Pierre Martin Rémi Aucher-Éloy (1792–1838), na nějž odkazuje druhové jméno této rostliny, byl francouzský lékárník a botanik, který se zasloužil o poznání květeny Blízkého východu.
Fotografováno ve dnech 31. 3. a 1. 4. 2021 (Česko, Čechy, kultura).