Syn.: Iris concolor Baker, Iris obtusifolia Baker, Iris sulphurea K. Koch, Iris talisch Sprenger
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Endemit zakavkazských pohoří na území Nachičevanu, Arménie, Ázerbájdžánu a severoíránského Kurdistánu.
Ekologie: Roste na vlhkých loukách a na nepříliš vysychavých kamenitých svazích, na sutích, v jalovcových křovinách a na světlinách horských lesů, z montánního do alpínského stupně hor, místy až k 3100 m nadmořské výšky. Hemikryptofyt. Kvete v závislosti na nadmořské výšce od konce května do srpna, ve středoevropských zahradách obvykle v červnu.
Popis: Vytrvalá lysá bylina s krátkým silným oddenkem, do 50 cm vysoká. Mečovité listy v dvouřadé růžici jsou přes 25 cm dlouhé, nápadně široké, bledě žlutozelené, vnější na vrcholu jednostranně náhle a téměř tupě stažené, vnitřní zahrocené. Květonosná lodyha, často s jediným listem, nese na extrémně zkrácených větévkách téměř přisedlé dvoukvěté vějířky s poupaty chráněnými velkými, člunkovitě nadmutými, při rozkvětu kožovitými, zelenavými listeny s bělavě nebo narůžověle blanitými okraji. Do 10 cm široké okvětí s asi 2 cm dlouhou zelenou trubkou sestává ze tří klínovitě obvejčitých, zelenavě bledožlutých, na halfech často kaštanově žilkovaných falů (vnějších tepalů) s temně žlutými kartáčky, a ze tří stejnobarvých vnitřních lístků dómu. Široce obvejčité, kýlnaté, máslově bílé laloky blizny se zvednutými, zubatě rozčísnutými hřebínky chrání tyčinky s bezbarvými nitkami a bělavými prašníky. Až 5 cm dlouhá a zpola tak široká válcovitá tobolka obsahuje ve třech pouzdrech množství silně smáčknutých, oválných, temně hnědých semen se sotva patrnými bílými arily.
Poznámka: V současnosti druh jen vzácně pěstovaný, popsán byl nicméně podle pěstovaných rostlin neobjasněného původu, poslaných v květnu roku 1844 do Královských botanických zahrad v Kew děkanem manchesterské katedrály Williamem Herbertem. Autor protologu John Lindley v něm tehdy viděl pravděpodobnou varietu Iris squalens (v podstatě tedy klonu hybridogenního taxonu Iris ×sambucina). O tři desetiletí později jej John G. Baker popsal znovu, jenom jako novou varietu Iris ×sambucina, rostliny původu rovněž neobjasněného mu poslal Thomas S. Ware ze svých tottenhamských školek. Konečně roku 1895 objevil planě rostoucí populace druhu plukovník Henry Wells na svazích hor v íránském Mázandaránu a John G. Baker je opět nadbytečně popsal, tentokrát jako Iris obtusifolia. Nově íránské molekulární studie skutečně naznačují možný hybridogenní původ taxonu.
Fotografováno dne 15. 6. 2019 (Arménie, Sjunik, Šiškert, kamenité svahy v údolí potoka Busata, 1720 m) a rostliny v kultivaci (Česko, Stará Břeclav, zahrádkářská osada U letiště).