Syn.: Iris thoroldii Baker ex Hemsl.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Z altajské, dahurské a poamurské Sibiře vybíhá areál druhu do Mongolska (kde je vcelku běžným druhem všude s výjimkou gobijských fytogeografických oblastí) a do Číny, v níž proniká k jihu až do Tibetu a S‘-čchuanu.
Ekologie: Roste ve vysýchavých skalnatých a štěrkových horských stepích – v sibiřských a mongolských horách v nadmořských výškách mezi 1600–2600 m, v čínských oblastech údajně až mezi 3200–5000 m. Hemikryptofyt, kvete v květnu a v červnu.
Popis: Vytrvalá bylina s krátkými oddenky a lineárními, spíše tupě ukončenými, sivozelenými, nevýrazně žebernatými listy, chráněnými při bázi spletí nápadně zprohýbaných vláken; za květu stěží dosahují 10 cm délky, poté dorostou výšky až dvojnásobné. Útlé květní stopky nevyrůstají nad povrch půdy a v paždí dvou blanitých toulců nesou po jediném bledě žlutém (vcelku vzácně pak i modropurpurovém) květu. Ten je až 5 cm široký, okvětní trubku má zhruba stejně dlouhou a obvejčité laloky vnějšího okvětí (faly) má v blízkosti bělavých kartáčků kaštanově linkované; standardy (laloky vnitřního okvětí) jsou vzpřímené a bledě žluté. Stejně zbarvené a petaloidně rozšířené laloky blizny překrývají kratší tyčinky s purpurovými prašníky. V široce eliptických, žebernatých, asi 3 cm dlouhých tobolkách dozrávají kaštanově červená a silně svraskalá semena s bělavým arilem.
Využití: Mongolští léčitelé předepisovali Iris potaninii při nehojících se zánětech a dokonce i nádorových onemocněních.
Poznámka: Druh je často porovnáván s Iris tigridia, podobným, avšak nepříbuzným druhem s téměř shodným areálem výskytu, lišícím se užšími, ostře špičatými listy vyrůstajícími z chomáčů přímých vláken a modropurpurovými květy s nápadně kratšími trubkami. Sibiřský etnograf Grigorij Potanin sbíral údajně na mongolské expedici v roce 1876 také Iris potaninii v populacích s květy žlutými i modrofialovými; podle jeho herbářových položek je pak popsal Karl Maximovič, který ale evidentně znal jen žlutě kvetoucí rostliny. Recentně jsou nicméně i modropurpurově kvetoucí populace vzácně dokládány z celého areálu druhu.
Fotografováno ve dnech 1. 6. 2023 a 3. 6. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, Čingeltej).