Syn.: Iris haematophylla Fisch., nom. illeg., Iris orientalis Thunb., nom. illeg., Iris sibirica var. orientalis (Schrank) Baker, Iris sibirica var. sanguinea (Donn ex Hornem.) Ker Gawl., Limniris sanguinea (Donn ex Hornem.) Rodion., Xiphion orientale Schrank
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Východoasijský druh, vyskytuje se v severní Číně a Mongolsku, na Korejském poloostrově, v Japonsku, na jihu Sibiře a na ruském Dálném východě.
Ekologie: Roste na mokrých loukách, na březích vodních ploch a toků. Kvete od května do června.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemním oddenkem. Listy jsou čárkovité, 20–60 cm dlouhé a 0,5–1,3 cm široké, na bázi často načervenalé. Květonosná lodyha je přímá, 40–60 cm dlouhá, někdy ještě s krátkou větví, 1–2listá; listeny toulce jsou 3, kopinaté, 5–7 cm dlouhé, alespoň při bázi červeně naběhlé, na vrcholu zašpičatělé. Květenství je 2květé, okvětní cípy jsou modrofialové nebo bílé, okvětní trubka je 8–10 mm dlouhá, vnější okvětní cípy jsou obvejčité, obloukovitě vyhnuté, nehetnaté, s hnědou retikulátní kresbou na žlutém základu, vnitřní okvětní cípy jsou vzpřímené, úzce obvejčité, 4–5 cm dlouhé; nitky tyčinek jsou bílé, prašníky žluté. Plodem je elipsoidní tobolka, 3,5–5 cm dlouhá.
Záměny: Tento druh je v kultuře často zaměňovaný s podobným kosatcem sibiřským (Iris sibirica). Od něj se liší tím, že stonek je nevětvený nebo pouze s jednou postranní větví. Listeny toulce jsou bylinné, často purpurově naběhlé, u kosatce sibiřského jsou sice také někdy nahnědlé, ale už v době květu široce suchomázdřité. Květy jsou větší, vnější okvětní lístky poněkud méně sklopené. Kvete o něco později, než kosatec sibiřský z našich populací.
Využití: Iris sanguinea je mateřskou rostlinou zahradních odrůd kosatců, které se souhrnně označují jako „sibiřské kosatce“. Pěstování sibiřských kosatců – v Evropě se jednalo o domácí Iris sibirica – je známé od renesance, ale do konce 19. století bylo vyšlechtěno pouze 11 odrůd. Teprve když Peter Barr v roce 1900 dovezl I. sanguinea do Anglie, vzniká významný impuls ve šlechtění této skupiny kosatců, který byl počátkem vytváření celé řady odrůd nejprve diploidních a od šedesátých let i tetraploidních. Většina odrůd botanickými znaky – chudým větvením stonku a tím, že stonek nese květy těsně nad listy – upomíná na Iris sanguinea. Původní barva květu byla modrá, odrůdy mají květy i bílé, vínové či žluté. Žlutá barva původních odrůd má původ v žluté bazální skvrně, nikoli v přikřížení žlutě kvetoucích kosatců ze skupiny Sibericae.
Dnes se na křížení této skupiny podílí i další druhy kosatců skupiny Sibericae původem z Činy (Iris chrysographes, I. delavayi, I. typhifolia, I. clarkei, I. wilsonii) a současně existují i kříženci s kosatci jiných skupin – s I. setosa, I. versicolor, I. lactea, I. ruthenica aj. Tito kříženci mají zajímavé kombinace barev, květy jsou však menší a rostliny z křížení vzdálených druhů nebývají zatím příliš životné, takže zatím nejsou v zahradní kultuře příliš rozšířené.
Zahradní odrůdy sibiřských kosatců v zahradě rostou bez problémů. Vyžadují slunné stanoviště, vlhčí, kyselou půdu. Vysazují se obvykle v okolí zahradních jezírek či do trvalkových záhonů.
Fotografováno dne 12. 6. 2020 (Česko, Čechy, Průhonice, Botanická zahrada a genofondové sbírky Chotobuz).