Česká jména: kuřička hadcová, kuřička Smejkalova (Kubát 2002)
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Rozšíření: Jeden z nemnoha endemitů České republiky. Historický areál druhu tvořily tři samostatné ostrůvky na okraji Českomoravské vrchoviny u Mladé Vožice, Dolních Kralovic a Chotěboře.
Ekologie: Roste výhradně na hadcovém podkladu, na skalkách nebo na mělké kamenité půdě v podrostu prosvětlených borových lesů. Lokality leží v nadmořské výšce 385–460 m.
Popis: Drobná vytrvalá bylina, tvoří řídké polštářovité trsy; květonosné lodyhy jsou přímé, (5–)8–12(–15) cm vysoké, v květenství žláznaté. Listy jsou vstřícné, šídlovité, 6–10(–12) mm dlouhé, 3žilné, lysé, v paždí listů květonosných lodyh s chudými, zpravidla dvoulistými svazečky drobnějších listů. Květenství tvoří řídký, 3–8(–12)květý vidlan; květy jsou 5četné; kališní lístky jsou volné, vejčitě kopinaté, 2,5–3,2(–3,5) mm dlouhé, zelené, často až osinkatě zašpičatělé, 3žilné, na okraji úzce bělavě lemované, na ploše, zejména v odlní třetině žláznaté; korunní lístky jsou eliptické, 3–4,5 mm dlouhé, bílé; tyčinek je 10, prašníky jsou trvale bělavé nebo narůžovělé; gyneceum srůstá ze 3 plodolistů, semeník je svrchní. Plodem je vejcovitá tobolka, o něco delší než kalich; semena mají na povrchu vysoké válcovité až kuželovité papily.
Záměny: Druh patří do taxonomicky složitého příbuzenského okruhu Minuartia verna agg. Předchůdce tohoto okruhu se zřejmě ve střední Evropě rozšířil v dobách ledových, ale v průběhu postglaciálního vývoje vegetace byl jeho areál roztrhán na nesouvisející nevelké izolované ostrůvky, v nichž došlo k vývoji k samostatným druhům. V ČR se s jistotou vyskytují 3, a to v Krkonoších Minuartia corcontica, která má velmi chudá květenství s většími květy, zatímco na vápnitých pískovcích na Dokesku roste tomuto druhu velmi podobná Minuartia caespitosa, odlišující se poněkud většími kališními lístky a tmavší barvou prašníků. Nejspolehlivější rozdíly mezi všemi druhy jsou ve skulptuře semen.
Ohrožení a ochrana: Velmi vzácný druh, v současné době roste na několika mikrolokalitách na hadcovém ostrůvku na jižní straně vodní nádrže Švihov na Želivce v okolí obce Borovsko, izolovanou populaci na Mladovožicku tvoří recentně 20–30 jedinců. Výskyt u obce Borek nedaleko Chotěboře zanikl v 60. letech 20. století. V Červeném seznamu květeny ČR (2012) je hodnocen jako kriticky ohrožený (C1r), zákon jej chrání podle pozměňovací vyhlášky (175/2006 Sb.) jako druh silně ohrožený (§2). Druh chrání i legislativa Evropské unie v soustavě Natura 2000 (je uveden v příloze směrnice o stanovištích – 92/43/EHS). Je chráněn i Bernskou úmluvou.
Poznámka: Druh byl popsán na základě rozboru variability středoevropských zástupců příbuzenského okruhu Minuartia verna agg. v roce 1988 a byl pojmenován na počest významného českého botanika, prof. Miroslava Smejkala (1927–1997), taxonoma a skvělého znalce květeny Českomoravské vrchoviny.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 19. 7. 2013 (Česko, Mladovožicko, Hrnčíře) a Jiří Machač.