Syn.: Acetosa alpina Moench, Lapathum alpinum Lam., Lapathum montanum Bubani, Lapathum rotundifolium Montandon, Rhabarbarum monachorum Garsault nom. inval., Rumex pseudoalpinus Höfft
Česká jména: šťovík horský (Polívka 1902), šťovík alpský (Dostál 1958, Kubát 2002)
Slovenská jména: štiavec alpský (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Polygonaceae Juss. – rdesnovité
Rozšíření: Původní je ve vyšších pohořích jižní a střední Evropy – v Pyrenejích, Alpách, Karpatech od Slovenska po Bulharsko, v Balkánských pohořích, roste také na Kavkazu, v Zakavkazí a v severním Turecku. Zavlečený je ve Skandinávii, Velké Británii, ve východní části Severní Ameriky (na pomezí Kanady a USA) a na Jávě.
Také u nás je pravděpodobně nepůvodní, spekuluje se o zavlečení alpskými dřevaři na přelomu 16. a 17. století; na našem území roste v pohraničních horách od Jizerských hor po Beskydy, hojně zejména v Krkonoších, vzácně byl zaznamenán i v Krušných horách; zřídka je splavován i do nižších poloh, nejníže byl zaznamenán u Podolí u Mnichova Hradiště.
Ekologie: Nitrofilní druh rostoucí převážně na minerálně chudém podkladu. Roste ve vyšších nadmořských výškách na ruderalizovaných zamokřených místech s vysokým obsahem dusíku, zejména kolem horských chat, zemědělských a pastevních objektů, kolem znečištěných stružek a vodotečí. Na příhodných stanovištích vytváří husté zapojené porosty, které lze jen obtížně eliminovat, místy má jeho výskyt expanzivní až invazní charakter. Jeho výskyt indikuje ruderalizaci horských mokřadních stanovišť. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalé byliny se silným, plazivým, vícehlavým oddenkem. Lodyhy 20–120(–160) cm vysoké, podélně rýhované. Přízemní listy dlouze řapíkaté, s čepelemi až 50 cm dlouhými, okrouhle srdčitými, tupými, na bázi široce a hluboce srdčitými, na okrajích plochými až mírně zvlněnými; nejspodnější lodyžní listy podobného tvaru, střední lodyžní listy na bázi zaokrouhlené, horní na bázi klínovité, i horní listy řapíkaté. Květenství úzce vřetenovité, hustě a bohatě větvené, bez listenů, mnohomanželné: dolní květy většinou samičí, horní z menší části oboupohlavné, z větší části funkčně samčí. Plodní stopky nitkovité, světlejší než krovky, se zřetelným článkem, 2–5krát delší než krovky, pod krovkami nápadně baňkovitě ztlustlé. Krovky srdčité až vejčité, špičaté, 4–6 mm dlouhé, 3,5–5 mm široké, celokrajné, bez mozolků. Plody jsou cca 3 mm dlouhé, tmavě okrové nažky.
Záměny: Charakteristické husté porosty šťovíku alpského jsou jen stěží zaměnitelné. Jednotlivé rostliny by mohly být zaměněny za šťovík vodní (Rumex aquaticus), rostoucí v pobřežních porostech středních a vyšších poloh, nebo za šťovík dlouholistý (Rumex longifolius), jenž je rovněž nepůvodní a šíří se v horských oblastech; oba druhy jsou vzrostlé a mají stejně jako šťovík alpský krovky bez mozolků, případně s nepatrným mozolkem. Šťovík alpský se od nich odliší podle charakteristických listů, které jsou široké, na bázi hluboce srdčité a na vrcholu tupé. Další dobrý znak je na plodních stopkách: šťovík alpský má plodní stopky pod krovkami nápadně baňkovitě „napuchlé“, zatímco u zbylých druhů je rozšíření plodní stopky pod krovkou méně výrazné, kuželovitého tvaru.
Fotografováno dne 25. 6. 2012 (Rumunsko, Transylvánie, pohoří Hăşmaş).