Antonio Maria Salvini (Salvinius) se narodil dne 12. ledna 1653 ve Florencii, zemřel 17. května 1729 tamtéž. Byl to významný italský filolog.
Podle přání svého otce studoval v Pise na univerzitě práva, věnoval se pak starým jazykům. Perfektně ovládal řečtinu a latinu, naučil se francouzsky, anglicky, hebrejsky a španělsky (mluvil nejméně osmi jazyky). Na přímluvu kardinála Leopolda Medicejského získal místo profesora starořečtiny ve Florencii (1673–1725). Věnoval se filologii, překládal antická dramata i komedie, Homéra, Xenofonta, Anakreonta, Euripida a další antická díla. Překládal i z francouzštiny a angličtiny a psal básně. Věnoval se lingvistice a sepsal slovník toskánského dialektu. Stal se členem instituce spojující vědce a experty v italské lingvistice a filologii – Accademia della Crusca (založena ve Florancii v roce 1583 A. F. Grazzinim). Tato instituce dbala na čistotu italštiny a vydala první slovník italštiny, který byl vzorem pro slovníky dalších jazyků – francouzštiny, španělštiny, němčiny a angličtiny. Dále byl členem Accademia Fiorentina (založena 1540), Accademia degli Apatisti (založena 1635 ve Florencii, věnovala se literatuře, umění, studiu toskánštiny). V roce 1716 byl na návrh R. Balleho jmenován členem Royal Society v Londýně.
Italský botanik Pier Antonio Micheli, jeho vrstevník a florentský kolega, na jeho počest pojmenoval v roce 1729 rod Salvinia, nepukalka; platný je však popis Séguiera z roku 1754, tedy už po časové hranici dané Linnéovou prací.
